kundera150.jpg
 

 Milan Kundera (*1. 4. 1929, Brno)

francouzský spisovatel českého původu

Po ukončení studií na brněnském gymnáziu se zapsal se na Filosofickou fakultu UK v Praze. Studium přerušil a přešel na studium hudební skladby. Absolvoval Filmovou fakultu AMU a v letech 1958–70 zde přednášel světovou literaturu. Od roku 1948 aktivní člen KSČ, vyloučen za protistranickou činnost v roce 1050. V roce 1956 mu bylo členství obnoveno a angažoval se v reformním hnutí až do roku 1970. V roce 1967 vystoupil s projevem na sjezu česko-slovenských spisovatelů a z těchto důvodů v roce 1975 emigroval do Francie, kde působil jako hostující profesor na univerzite v Remeši. V roce 1979 byl zbaven českého občanství.
Dnes žije v Paříži, francouzské občanství získal v roce 1981 a převzal v roce 2010 čestné doživotní občanství města Brna.
Je také bratrancem básnika a spisovatele Ludvíka Kundery.

Ocenění:

1963 - Státní cena Klementa Gottwalda za drama Majitelé klíčů.
1968 - Cena Svazu československých spisovatelů.
1973 - Prix Médicis - nejlepší zahraniční román za román Život je jinde.
1978 - Premio Mondello za román Valčík na rozloučenou.
1981 - American Common Wealth Award.
1985 - The Jerusalem Prize for the Freedom of the Individual in Society.
1987 - Rakouská státní cena za evropskou literaturu.
1987 - Cena Nelly Sachsové.
1987 - Cena kritiků Francouzské akademie za esej Umění románu.
1990 - Řád Čestné legie.
1991 - Cena britského deníku The Independent.
1992 - Cena Vilenice
1993 - novinářská cena Prix Aujourd'hui.
1994 - Cena Jaroslava Seiferta za román Nesmrtelnost.
1995 - Medaile Za zásluhy - I.stupeň.
1997 - Cena křepelek.
2000 - Herderova cena.
2004 - Cena města Brna v oblasti literární činnost.[4]
2001 - Velká cena Francouzské akademie za celoživotní dílo.
2007 - Státní cena za literaturu za román Nesnesitelná lehkost bytí s přihlédnutím k dosavadní prozaické a esejistické tvorbě.


Romány

Žert, 1965
Život je jinde, 1969
Valčík na rozloučenou, 1975
Kniha smíchu a zapomění, 1979
Nesnesitelná lehkost bytí, 1984
Nesmrtelnost, 1990
Pomalost, 1995
Identita, 1996
Nevědomost, 2002

Povídky - Směšné lásky

První sešit směšných lásek 1963
Já truchlivý bůh
Sestřičko mých sestřiček
Nikdo se nebude smát

Druhý sešit směšných lásek, 1965
Zlaté jablko věčné touhy
Zvěstovatel
Falešný autostop

Třetí sešit směšných lásek, 1969
Symposium
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvím
Eduard a Bůh
Doktor Havel po dvaceti letech

Poezie:

Člověk: zahrada širá, 1953
Poslední máj, 1955
Monology, 1957

Drama:

Majitelé klíčů, 1962
Ptákovina, 1969
Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi, 1981

Eseje:

O sporech dědických (1955)
Umění románu: Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou (1960)
Český úděl (1968)
Radikalismus a exhibicionismus (1969)
Únos západu aneb Tragédie střední Evropy (1983)
L'art du Roman (Umění románu) (1986)
Les testaments trahis (Zrazené testamenty) (1992)
D'en bas tu humeras des roses (kniha ve francoužštině, ilustrovaná Ernestem Breleuerem) (1993)
Můj Janáček (1991-2004)
Zneuznávané dědictví Cervantesovo (2005)
Le Rideau (Opona) (2005)
Kastrující stín svatého Garty (český překlad části Les testaments trahis) (2006)
Nechovejte se tu jako doma, příteli (2006)
Une rencontre (2009), nepřeloženo

 

 

Inspirující myšlenky...

Argumentační klam (též řečnický trik) je v řečnictví takový výrok, jehož smyslem je porazit či přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost zastávaných názorů. Podstatou argumentačního klamu bývá nenápadné porušení pravidel logického důkazu, působení na emoce místo na rozum, případně obojí. Argumentační klamy bývají oblíbenou součástí argumentace propagandy a manipulátorů. Podstatou klamu je najít velmi slabý až hloupý argument, který by mohla zastávat protistrana (ale zpravidla jej nezastává). Ten demonstrativně rozcupovat na cucky a budit při tom zdání, že se všemi argumenty protistrany se lze takto snadno vypořádat. Např.: Zastánci potratů vám budou tvrdit, že jít na potrat je levnější, než kupovat výbavu pro dítě. To je ale zjevný nesmysl – do ceny potratu je totiž třeba započítat i nezbytnou hospitalizaci, nemluvě o tom, že na výbavu pro novorozence naše vláda nabízí zvláštní sociální příspěvky. Je tedy jasné, že neexistují žádné rozumné důvody, proč potraty povolovat.
František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů