huxley aldous
Aldous Leonard Huxley
(*26. 7. 1894, Surrey – †22. 11. 1963, Los Angeles)

spisovatel

Huxley byl pacifista, humanista, proslul svými oceňovanými  vizionářskými romány. Jako významný intelektuál je známý mimořáídnými esejemi o společnosti. Psal také poezii, povídky, cestopisy a filmové scénáře.

Romány
Crome Yellow (1921)
Antic Hay (1923)
Paralely lásky (Praha, Václav Petr, 1933)
Kontrapunkt (1928)
Konec civilizace (1970)
Raněný slepotou (1936)
Po řadě let… (Praha, Václav Petr, 1946)
Zastaví se čas (Praha, Karel Voleský v Praze, 1946)
Ape and Essence (1948)
The Genius and the Goddess (1955)
Ostrov (1962)

Povídky
Limbo (1920)
Mortal Coils (1922)
Brief Candles (1930)
Two or Three Graces
Little Mexican
Jacob's Hands; A Fable (konec třicátých let)

Poezie
The Burning Wheel (1916)
Jonah (1917)
The Defeat of Youth (1918)
Leda (1920)
Arabia Infelix (1929)
The Cicadias and Other Poems (1931)

Cestopisy
Along The Road (1925)
John 18:38|Jesting Pilate (1926)
Beyond the Mexique Bay (1934)

Eseje a filosifie
Do What You Will (1929)
The Olive Tree (1936)
The Art of Seeing (1942)
Tomorrow and Tomorrow and Tomorrow (1952)
Brány vnímání (1954)
Nebe a peklo (1956)
Brave New World Revisited (1958)
Literature and Science (1963)
Ends and Means (1937)
Věčná filozofie (1944) viz https://www.makon.cz/pdf/VEC_FI.pdf

Životopisy
Šedá eminence: život v náboženství a v politice (1941)
The Devils of Loudun (1952)

Knihy pro děti
Vrány z Hruškovic (1967)

Sbírky
Text and Pretext (1933)
Collected Short Stories (1957)
Mókša : klasické spisy Aldouse Huxleyho o psychedelii a vizionářském zážitku (1977)


Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka