borges

Jorge Luis Borges (*24. 8. 1899, Buenos Aires – †14. 6. 1986, Ženeva)

spisovatel, básník, esejista

Jeden z nejslavnějších světových autorů, který nedostal Nobelovou cenu. Milovník knih a mistr krátké povídky. Jorge Luis Borges (čti chorche lujs borches) je známý také svými esejemi, přednáškami.Jeho populárně psané úvahy o lidském světě a myšlení nabývají až filosofických rozměrů. Obecná struktura jeho esejů je sledování dějin určitého pojmu nebo filozofického problému, například čas, věčnost, věčný návrat etc.

Pracoval jako žurnalista, spoluzakládal několik časopisů. V letech 1938 - 46 pracoval v knihovně. Učil na Institutu anglické kultury. Byl prezidentem Svazu argetinských spisovatelů a ředitel Národní knihovny.

Knihy:

Obecné dějiny hanebnosti (1935)
Dějiny věčnosti (1936) – eseje
Šest problémů pro dona Isidra Parodiho (1942)
Fikce (1944)
Alef (1949)
El libro de los seres imaginarios (1968)
Kniha z písku (1975)
Brodinova zpráva (1978)
Dvacátého pátého srpna (1983)

Básnické sbírky:

Měsíci tváří v tvář - 1925
Tvůrce - 1960
Chvála stínu - 1969
Věčná růže - 1975
Dějiny noci - 1977
Spiklenci - 1985

Zajímavá česká vydání:

Nesmrtelnost, Hynek, 1999
Zrcadlo a maska, Odeon, 1989
Borges ústne (Prednášky a eseje), Kalligram, 2005
Sedem večerov, (Prednášky a eseje) Kalligram, 2001
Ten druhý, ten istý, Dilema, 2000
Spisy I - Fikce, Alef, Argo, 2009
Spisy II - Brodiova zpráva, Kniha z písku, Shakespearova paměť, Argo, 2009

Zajímavé povídky:

Fikce - 1944, rozšířené vydání 1956
Alef - 1949, rozšířené vydání 1952
Brodiova zpráva - 1970
Kniha z písku - 1975
Artefakty - 1969 (povídky)
Zrcadlo a maska - 1989.
Evangelium podle Marka

Knihy o autorovi:

Borgesův svět, Václav Cílek, Dokořán, 2007


Inspirující myšlenky...

Všiml jsem si, že dítě vůbec nestačí na rozlehlý výpravný celek (jako je třeba obrázek města s množstvím domů, s různými architektonickými detaily, okapy, střechami a stříškami, povozy a lidmi). Všiml jsem si, že si z takových obrázků vždycky vybraly jednu nebo dvě věci, třeba docela nevýznamné, které ani nebyly pro obsah nějak typické, zkrátka takové, které jim padly do oka, ať už to byla jen žába nebo veverka, princezna nebo jak se někdo směje. A rychle otočily list, aby viděly, co je na dalším.
Stanislav Kolíbal o ilustrování Stromu pohádek