barnes julian 2

Patrick Julian Barnes (*1946, Leicester)

spisovatel, novinář a překladatel

Narodil se v Leicesteru (Británie) a po absolutoriu na oxfordské Magdalen College nastoupil roku 1968 do redakce Oxford Englich Dictionary. Od roku 1972 se uplatňoval jako kritik mj. v Times Literary Supplement, Observeru či Sunday Times. Je velmi inspirovaný francouzskou literaturou, což se projevuje jak v jeho skvělých esejích, tak románech. Z francouštiny také překládal, například méně známeho Alphonse Daudeta. Nejvíce zatím proslul díly Flaubertův papoušek a Historie světa v 10 1/2 kapitolách. Jeden čas publikoval i detektivky pod pseudonymem Dan Kavanagh.
Po úmrtí manželky, žije dál v Londýně.

Získal řadu cen. Například Cenu E. M. Forstera, italskou Premio Crinzane Cavour a francouzskou cenu Médicis za zahraniční román. Knihu Žádný důvod k obavám, týdeník New York Times Book Review ji zařadil mezi deset nejpozoruhodnějších titulů roku. V roce 2011 získal jednoznačně Man Booker Prize.

https://www.julianbarnes.com


Knihy: Česky vyšlo:

Flaubertův papoušek, 1996
Historie světa v 10 ½ kapitolách, 1994
Jak to vlastně bylo, 1999
Arthur & George, 2007
Žádný důvod k obavám, 2009


Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky