adams_douglas Douglas Noel Adams (*11. 3. 1952, Cambridge - †11. 5. 2001, Kalifornie)

spisovatel, dramatik, scénarista, hudebník, herec

Renesančně vzdělaný a humorem nadaný Angličan, se zapsal do podvědomí knihou Stopařův průvodce po galaxii (The Hitchhiker's Guide to the Galaxy), ale také spolupráci s legendární hereckou skupinou Monty Pythonův létající cirkus. Psal pro BBC, divadlo i film.
Sám Adams se označoval za „radikálního ateistu“, přátelé a fanoušci ho znali také jako ekologického aktivistu a milovníka rychlých aut, fotoaparátů, počítačů Macintosh a dalších „technických vymožeností". Uznávaný biolog Richard Dawkins zasvětil svou knihu The God Delusion (Bůh je halucinace) právě Adamsovi a popisuje v ní, jak spisovatelův výklad evoluce vyústil v jeho „konvertování“ k ateismu.
25.květen se slaví na jeho počest jako Ručníkový den.


Bibliografie:

Stopařův průvodce po galaxii (The Hitchhiker's Guide to the Galaxy)
1. Stopařův průvodce po galaxii (1981) (The Hitchhiker's Guide to the Galaxy, 1979)
2. Restaurant na konci vesmíru (1982) (The Restaurant at the End of the Universe, 1980)
3. Život, vesmír a vůbec (1982) (Life, The Universe and Everything, 1982)
4. Sbohem a dík za všechny ryby (1984) (So Long, and Thanks For All The Fish, 1984)
5. Převážně neškodná (1993) (Mostly Harmless, 1991)
Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho (1997) (Dirk Gently's Holistic Detective Agency, 1987)
Dlouhý, temný čas svačiny duše (The Long Dark Tea Time Of The Soul, 1988)
Význam žifota (The Meaning Of Life, 1983) (spolu s Johnem Lloydem)
(The Deeper Meaning Of Liff, 1990) (spolu s Johnem Lloydem)
Ještě je můžeme vidět (Last Chance To See, 1991) (spolu s Marcem Carwardinem)
Vesmírná loď Titanic (Starship Titanic)
(Doctor Who)
(Bureaucracy)
(Hyperland)
Ještě jednou a naposledy stopem po galaxii, aneb Losos pochybnosti, 2003 (The Salmon of Doubt: Hitchhiking the Galaxy One Last Time, 2002)
Mladý Zafod hraje na jistotu (Young Zaphod Plays It Safe)


Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)