zahradnicek jan

Jan Zahradníček (*17. 1. 1905, Mastník u Třebíče - †7. 10. 1960, Uhřínov)

překladatel, básník, spisovatel

Studoval na gymnáziu v Třebíči a filozofické fakultě v Praze; působil jako nakladatelský lektor, redaktor revue Akord. V r. 1951 byl zatčen a v procesu odsouzen na 13 let vězení. Zemřel několik měsíců po podmínečném propuštění v r. 1960 na následky žalářování. Posmrtně byl soudně rehabilitován.
Zahradníček je autorem četných básnických i prozaických překladů (Hölderlin, Rilke, George, Billinger, Norwid, T. Mann, Dörfler aj.).
Z rozsáhlé esejistiky vyšel knižně svazek Oslice Balámova (1940).

Dílo:
Pokušení smrti (1930)
Návrat (1931)
Jeřáby (1933
Žíznivé léto (1935)
Pozdravení slunci (1937)
Korouhve (1940)
Pod bičem milostným (1944)
Svatý Václav (1946)
Stará země (1946),
La Saletta (1947)
Znamení moci (1950)
Rouška Veroničina (1949)

Verše z vězení Dům strach a Čtyři léta.

Inspirující myšlenky...

Censor je tužka, která se stala člověkem, anebo člověk, který se stal tužkou, živou bytostí se stavší škrt přes plody ducha, krokodýl, který číhá na březích proudu idejí a literátům, kteří po něm plují, ukusuje hlavy. Censura je mladší ze dvou hanebných sester, starší se jmenuje Inkvizice. Censura je živé doznání mocných tohoto světa, že dovedou jen šlapat po zhlouplých otrocích... Já jsem úřední osoba, a my od úřadu nemáme rádi, když je člověk smělý.
Johann Nepomuk Nestroy (1801-1862)