zahradnicek jan

Jan Zahradníček (*17. 1. 1905, Mastník u Třebíče - †7. 10. 1960, Uhřínov)

překladatel, básník, spisovatel

Studoval na gymnáziu v Třebíči a filozofické fakultě v Praze; působil jako nakladatelský lektor, redaktor revue Akord. V r. 1951 byl zatčen a v procesu odsouzen na 13 let vězení. Zemřel několik měsíců po podmínečném propuštění v r. 1960 na následky žalářování. Posmrtně byl soudně rehabilitován.
Zahradníček je autorem četných básnických i prozaických překladů (Hölderlin, Rilke, George, Billinger, Norwid, T. Mann, Dörfler aj.).
Z rozsáhlé esejistiky vyšel knižně svazek Oslice Balámova (1940).

Dílo:
Pokušení smrti (1930)
Návrat (1931)
Jeřáby (1933
Žíznivé léto (1935)
Pozdravení slunci (1937)
Korouhve (1940)
Pod bičem milostným (1944)
Svatý Václav (1946)
Stará země (1946),
La Saletta (1947)
Znamení moci (1950)
Rouška Veroničina (1949)

Verše z vězení Dům strach a Čtyři léta.


Inspirující myšlenky...

V jedné věci se šamani i většina západních badatelů shodují: šamanismus se zrodil z rané lidské zkušenosti se smrtí. S tím bezprostředně souvisí přesvědčení, že odchod ze světa živých nemá definitivní platnost. To není projev přepjaté fantazie, naši předkové k tomuto názoru dospěli na základě dlouhodobého pozorování přírody. Zjistili, že z odumřelého vzniká vždy a všude nový, lehce pozměněný život.
Geseko von Lüpke, Poselství šamanů