vyskocil_ivan.jpg




Ivan Vyskočil st. (*27. 4. 1929, Praha)

dramatik, prozaik, herec

Po maturitě na Akademickém gymnáziu vystudoval herectví a režii na DAMU a pedagogiku, psychologii a filozofii na FF UK. Podílel se na založení divadel Reduta (1957), Na zábradlí (1958) a od šedesátých let uváděl autorské pořady se souborem Nedivadlo.

Patřil k hlavním iniciátorům tzv. malých scén či jinak řečeno divadel malých forem. Z hlediska světové divadelní historie je jeho působení nejvýraznějším českým podílem na tzv. druhé divadelní reformě. Je autorem (spolu s Jiřím Suchým prvních text-appealů (tento pojem vymyslel), ty pak od roku 1957 uváděli v Redutě. Byl inspirátorem a vzorem tvůrců obecně známějších jmen (např. Václav Havel, Petr Lébl, Jaroslav Dušek).

Vyskočil spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, v letech 1958 – 1962 zde působil jako režisér činohry a umělecký vedoucí. Poté (od 1963) založil Nedivadlo.

V Nedivadle (60. - 80. léta) uskutečňoval divadelní experiment stavěný na otevřenosti dramatické hry, která se stále dotváří variacemi výchozích postupů, aktualizací daného tématu a v interakci s diváky.
Důležitým prvkem Vyskočilových her je fikce, hra na sen. Zdramatizoval svou původní prózu Malý Alenáš, příběh "správce" snů v krajině obydlené snílky. Antiiluzivní podobu vůči klasickému pojetí má jeho HAPRDÁNS neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce (1980), v němž předvádí známé postavy naruby (Hamlet jako rozmazlený mladík nezdravě fixovaný na matku).

V povídkách (Vždyť přece létat je tak snadné - 1963 nebo Kosti - 1966) stejně jako v celém Vyskočilově díle je zřetelný filozofický podtext a postavení člověka v moderním světě. Pod humoristickým povrchem se skrývá ucelené vidění světa. K vyjádření nesmyslnosti řady jevů a činů užívá prostředků černého humoru, satirické groteskní nadsázky, prvků absurdity, jazykového automatismu, ale také možnosti homonym, synonym a posunů mezi obrazným a doslovným významem. Snad jevystižněji to dokázal posat v dosud málo doceněné knize Malý Alenáš, ketrá je bohužel jedinou knihou pro děti, kterou napsal.


Knihy
Vždyť přece létat je tak snadné, 1963
Malý Alenáš
Kosti, 1966
Malé hry, 1967
Nedivadlo I. V., 1996

Divadelní hry
Kdyby tisíc klarinetů, 1959, spolu s J. Suchým
Faust a Markéta, Služka a já, 1959, spolu s J. Suchým
Autostop, 1961, spolu s V. Havlem
Cesta do Úbic, 1965
Meziřeči 1966
Křtiny v Hřbvích aneb Blbá hra, 1969
Nehraje se, 1970
Haprdáns neboli Hamlet princ dánský ve zkratce, 1980
Cesta do Úbic 
 

Ukázky: (CRo)

Ivan Vyskočil - Blbá hra aneb křtiny v Hbřbvích
{audio}https://media.rozhlas.cz/_audio/00082220.mp3{/audio}

Ivan Vyskočil o divadle
{audio}https://media.rozhlas.cz/_audio/00548942.mp3{/audio}

Inspirující myšlenky...

Knihy nejsou „skutečné“. Naštěstí nejsou. Můžete je zavřít, říci jim: „Počkej.“ Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to prostředí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé. Kudy dál? Jak se z toho dostat? Pomohly by nám knihy?
Ray Bradbury, 451 stupňů Fahrenheita