valenta edward biografie

Edvard Valenta (*22. 1. 1901, Prostějov – †21. 8. 1978, Praha)

prozaik, básník, publicista

V době studií na gymnáziu se přátelil s Jiřím Wolkrem a vydávali Sborník českého studenstva na Moravě a ve Slezsku. Brněnskou techniku nedokončil a začíná pracovat v Lidových novinách v Brně jako redaktor, fejetonista. V letech 1936 - 37 cestoval za podpory Baťi po USA, Kanadě, ostrovech Západní Indie, Guyaně a Madeiře. Poté ho provázel  jako tajemník po USA.
Autor byl především publicista (do roku 1948 působil v brněnské redakci Lidových novin). Za 2.světové války nesměl Edvard Valenta v novinách pracovat, po roce 1945 se vrátil do Lidových novin a od roku 1948 se věnuje pouze literatuře, i když v témže roce býl krátce uvězněn. Publikoval hodně pod pseudonymy.

Proslul především zpracováním pábitelských příběhů českého světoběžníka Jana Welzla z třicátých let 20.století. Ty připravil k vydání se svým přítelem Bedřichem Golombkem. Další cestovatel, kterého Valenta zpracoval byl Emil Holub. (Druhé housle). Jeho hlavním dílem je zřejmě psychologický román Jdi za zeleným světlem.

Bibliografie:

Třicet let na zlatém severu, 1930
Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě, 1932
Lidé, které jsem potkal cestou, 1939
Druhé housle, 1943
Kouty srdce a světa, 1946
Kvas, 1947
Světem pro nic za nic, 1947
Poprvé a naposledy, 1948
Jdi za zeleným světlem, 1956
Nejkrásnější země, 1958
Trám, 1963
Dlouhán v okně, 1965
Život samé psaní, 1970
Žil jsem s miliardářem, 1979
Žít ještě jednou, 1983

Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich