vaculik ludvik biografie

Ludvík Vaculík  (*23. 7. 1926, Brumov-Bylnice – †6. 6. 2015, Dobřichovice)

spisovatel, publicista

Spisovatel, který je symbolem proměn několika minulých desetiletí. Od poválečné doby plné nadšení a optimismu, po trpké zklamání a opětovné nadšení z nabyté "svobody" po roce 1989 a postupného vystřízlivění směrující k dalšímu zklamání, tentokrát z tzv. kapitalistického myšlení a proměny společnosti. Viz. například jeho kniha Poslední slovo (2002), výběr z fejetonů pro Lidové noviny z let 1989–2001 nebo Hodiny klavíru (2007) komponovaný deník z let 2004–2005.
Během svého života se nebál přiznat pochybení i závažné chyby a to je zřejmě jeho největší krédo.

V padesátých letech byl, jako mnoho dalších spisovatelů přesvědčený komunista. Novela Sekyra, vydaná v roce 1966 znamenala přehodnocení názorů na agresivní komunistickou politiku té doby. Velmi sugestivně v ní popsal jak poválečné nadšení, tak zklamání z politického vývoje. Za projev na sjezdu svazu spisovatelů v roce 1967 byl vyloučen ze strany a jeho manifest za lidská práva v socialistickém Československu 2000 slov (1968) je dnes považována za jeden z důležitých momentů pražského jara. Kniha Český snář (1983 v Torontu) je po roce propracovanější výpověď o představitelích neoficiální kultury v 70. letech včetně milostných pletek samotného autora.

Dílo:

Na farmě mládeže, SNPL  1958
Rušný dům, ČS 1963
Sekyra, ČS 1966
Morčata (rukopis), 1973
Rozhovor z roku 1975 (rukopis)
Český snář (rukopis) 1981
Fejetony 1982 (rukopis)
Sólo pro psací stroj 1976 – 1979. Index 1984
Milí spolužáci sv. 1 a 2, Index 1986
Kniha dělnická (rukopis),  1986
Československý fejeton 1978 – 1979 (rukopis), 1986
Jaro je tady (rukopis) 1987
Srpnový rok, Mladá fronta 1990
Nové vlastenecké písně Karla Havlíčka Borovského, Scéna 1990
Československý fejeton 1975 -1976, Novinář 1990
Stará dáma se baví, Lidové noviny 1991
Jak se dělá chlapec, Atlantis 1993
Nad jezerem škaredě hrát, Ivo Železný 1996
Nepaměti, Mladá fronta, 1998
Cesta na Praděd, Atlantis 2001
Loučení k panně. Atlantis 2002
Polepšené pěsničky, Dokořán 2006
Hodiny klavíru, Atlantis 2007
Tisíce slov; Zpráva o svatbě, Atlantis 2008
Petr má medvěda nebo co, Meander 2008
Dřevěná mysl, Dokořán 2008
Poslední slovo, Dokořán 2009
Rušný dům, Atlantis 2011
Koza na trati, Veduta 2011
Říp nevybuchl, Dokořán 2012
Korespondence, Mladá fronta 2012
Další tisíce; Jonáš a obluda, Atlantis 2015 


Myšlenky z knih

Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou. Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře. Cílem Těch dole, pokud mají nějaký cíl – je totiž trvalou charakteristiko u Těch dole, že jsou příliš zkrušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoli mimo svůj každodenní život – je zrušit všechny rozdíly a vytvořit společnost, v níž si budou všichni lidé rovni. A tak se v průběhu dějin znova a znova odehrává boj, který je ve svých hlavních obrysech stále stejný. Po dlouhá období se zdá, že Ti nahoře jsou bezpečně u moci, ale dříve či později pokaždé přijde chvíle, kdy buď ztratí víru v sebe nebo schopnost účinně vládnout, nebo obojí. Potom je svrhnou Ti uprostřed, kteří získají Ty dole na svou stranu předstíráním, že bojují za svobodu a spravedlnost. Jakmile Ti uprostřed dosáhnou svého cíle, uvrhnou Ty dole nazpět do dřívějšího postavení otroků a sami se stanou Těmi nahoře. Od jedné ze zbývajících skupin se okamžitě odtrhne nová skupina Těch uprostřed a boj začíná nanovo. Z těch tří skupin se jen Těm dole nikdy ani dočasně nepodaří dosáhnout svého cíle.
Orwell, 1984