urbankova_dagmar

Dagmar Urbánková (*1972, Valašské Meziříčí)

Scénografka, výtvarnice, spisovatelka 

Scénografii na pražské DAMU studovala v letech 1992 až 1998, potom absolvovala i stáž v australské Tasmánii. Věnuje se autorskému divadlu, poezii, výtvarnému umění a píše knihy pro děti a rovněž knihy ilustruje. V současné době pracuje jako výtvarnice v divadle Minor.

https://dagmar-urbankova.wz.cz/index2.html

Autorské divadlo
Mechanický cirkus (stolní divadlo, 1996)
O okradeném lakomci (divadlo jednoho diváka, 2000).

Pro děti
Byl jednou jeden dům (Baobab 2004)
Adam a koleno (Baobab 2007)
Chlebová hora (Baobab 2010)
Cirkus ulice (Baobab 2012)
Už měkoně vyvádějí (Baobab 2016)
Maškary (Baobab 2016)

Ilustrace
Potopené zrcadlo. Legendy, pověsti a pověry z Bretaně (Argo 2005).

Další knihy a sbírky

Fjertoch si vyšiju (Eman 2007) soubor krátkých próz
Fujary kostí (2008) básně
Ta hlava větru vypadá jako pes (Host 2008)
Otec seče trávu (2013)

urbankova-koleno-adam-kuchyn


adam-koleno-urbankova

 

Josífkův pekelný týden, Albatros 2010 a Já se nechtěl stěhovat!, Mladá fronta 2010

Inspirující myšlenky...

V síti televizních stanic už se uskutečnilo globální propojení – ať kdekoli na světě zvolíte kterýkoli programový kanál, vyvalí se na vás bohužel stejný veletok blbosti. Vysílání řízené komerčními interesy většinou oslovují spodní polovinu těla – břicho a žlázy. Potlačuje kulturu ve jménu zábavy. Kultura totiž znamená kultivaci. Bylo by záhodno oslovovat srdce a mozek. Namísto toho vás mají nasytit a ukojit pokleslí baviči svými vyčpělými anekdotami a záplava soutěží, v nichž se hraje o prachy, a mají vás „informovat“ zlomkovité zprávy z černé kroniky. Což všechno se upíná k hlavnímu cíli, vrcholu, ose, účelu mihotání – k spotřebním reklamám. Jde o spontánní nebo cílevědomou debilizaci?
Zdeněk Mahler