stulcova renata biografie

Renata Štulcová (*23. 10. 1969, Rakovník)

spisovatelka

Narodila jsem se v Rakovníku. Pro milovníky astrologie: narodila jsem se v okamžiku, kdy Slunce přecházelo ze souhvězdí Vah do souhvězdí Štíra.
Roku 1976 jsme se přestěhovali do Litoměřic. Po maturitě na gymnáziu jsem na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vystudovala matematiku a geografii a poté na Karlově univerzitě anglický jazyk a literaturu.
Během studia angličtiny jsem se zajímala o využití dramatu ve výuce a absolvovala jsem kurzy Dramatické výchovy na Masarykově univerzitě v Brně.
Od roku 1993 učím na základní škole s rozšířenou výukou jazyků a matematiky v Litoměřicích.
V devíti letech jsem prohlásila, že budu psát příběhy, které dohromady propojí Aloise Jiráska, Boženu Němcovou a Karla Jaromíra Erbena, a stále na tom pracuji.

Soukromé spisovatelské stránky
https://www.renatastulcova.cz

Bibliografie:
Mojmír – Cesta pravého krále (Albatros, 2010)
Růže a krokvice (Knižní klub, 2009)
Nemetonburk aneb Alatýrová hora (Albatros, 2007)
Nemetonburk aneb Zlatá brána (Albatros, 2005)
Nemetonburk aneb Tajemství ve skále (Albatros, 2003)

Ocenění:
Březen 2010 – The White Raven Award za Růži a krokvici (Knižní klub, 2009)
Březen 2010 – SUK Cena knihovníků SKIP 1. místo za Růži a krokvici (Knižní klub, 2009)
Březen 2010 – SUK Cena Noci s Andersenem za Růži a krokvici (Knižní klub, 2009)
Září 2009 – Cena knihovníků na Polabském knižním veletrhu 2009 za Růži a krokvici (Knižní klub, 2009)
Březen 2004 – Nominace na Zlatou stuhu za Nemetonburk (Albatros, 2003)
Duben 2004 – Čestné uznání nakladatelství Albatros za Nemetonburk (Albatros, 2003)
Duben 2004 – SUK Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství za Nemetonburk (Albatros, 2003)

Inspirující myšlenky...

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne