stuka_150.jpg

Ivo Štuka (*10. 2. 1930, Juliánov-Brno -  †20. 11. 2007, Praha) 

básník, spisovatel, překladatel

byl reaktorem v novinách a různých časopisech, v dobách zákazu od sedmdesátých let byl korektorem v tiskárnách. Po roce 1989 se krátce vrátil k redaktorské činnosti, ale pak se věnoval už jen své tvorbě. Některé práce vytvořil společně s manželkou Ilonou Borskou.

Zlatá stuha 1999 za knihu Abecednik.

Bibliografie:
Kolem vatry, 1955
Smolné krůpěje, 1955
Na konci města, 1958
Dvě sovovská zastavení, s V. Michálkem, 1959
Pod námi země, 1961
Po světě pěšky, autem, v raketě, 1961
Zpívající vodopád, 1962
Šest dnů na Luně, 1963
Svět se točí dokolečka, s I. Borskou, 1963
Pohled dešťových kapek, 1964
Pět minut v baloně, 1966
Barevné pohádky, s I. Borskou, 1967
Král vzduchu, 1970
A jméno její, 1970
Trůn, na kterém se stojí, s I. Borskou, 1975
Variace, 1977, a také J. Jakoubek a J. Vedral
U kotníků závrati,1986
Padá černá jiskra, 1989
Říkadla a šeptánky, s I. Borskou, 1989
Letci v bouři, s I. Borskou, 1991
Minimum na cesty, s I. Borskou, 1998
Abecedník, 1999
Kocourek Mourek, 2000
Kde bloudí velbloudi, 2003

a překlady



Podobné články

Inspirující myšlenky...

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne