trefulka150.jpg

Jan Trefulka (*15. 5. 1929, Královo Pole – †22. 11. 2012, Brno)

Spisovatel, publicista

Z vysokých škol dvakrát z politických důvodů vyloučen, patřil mezi tzv. zakázané autory

Ocenění:
V roce 1983 Cena Egona Hostovského (román Veliká stavba)
V roce 1999 Cena města Brna
V roce 2002 cena Zlatá stuha za prózu pro mládež V bludišti šlehačkových slonů

Bibliografie:
Almanach mladé literatury, 1957
Stránky z deníku, 1960
Pršelo jim štěstí, 1962
Třiatřicet stříbrných křepelek, 1963
Výmysly, 1965
Nálezy pana Minusa, 1966
Tajemství tajemníka Růdamora, 1969
Veliká stavba, 1973 (v zahraničí)
O bláznech jen dobré, 1973 (v zahraničí)
Zločin pozdvižení, 1978 (v zahraničí)
Vraždy bez rukavic, 1982 (v zahraničí) 
Svedený a opuštěný, 1983 (v zahraničí)
Vraždy bez rukavic, 1992
Mohelenská step, 1998
Bláznova čítanka, 1998
Květy moravského krasu, 2000
V bludišti šlehačkových slonů, 2001 /Zlatá stuha/
Skřipce na ptáčky, 2004

Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut