taborsky

Václav Táborský (*28. 9. 1928, Praha) vlastním jménem Špringl

režisér, scénárista, pedagog, spisovatel

Studoval FAMU v letech 1947-1952, pak nastoupil dvouletou vojenskou službu v Domažlicích. Po návratu pracoval jako režisér Studia zpravodajských, později dokumentárních filmů. Do r. 1968 natočil téměř 80 krátkých filmů, několik televizních komedií a 48 výchovných pořadů. V šedesátých letech se zaměřoval hlavně na kritické a satirické dokumenty, např. Zablácené město (Zlatý lev San Marco na festivalu v Benátkách), Zablácené stopy, Dovolená, Hostinec, Dějiny na 8, a jiné. Natočil také dva celovečerní filmy. “Útěk do větru” byl odměněn stříbrným lvem San Marco na benátském festivalu filmů pro mládež r. 1965. O tři roky později odešel s manželkou do Kanady.

Po šesti měsících v National Film Board of Canada (mj. dokončovací práce na hodinovém dokumentu Rudolfa Krejčíka “Seven Days to Remember” o srpnové okupaci, s komentářem namluveným Jiřím Voskovcem) se stal vedoucím filmového oddělení na Conestoga College v Kitcheneru, Ontario. Oddělení, které tam založil, bylo vůbec první filmovou školou v Kanadě, zaměřenou výhradně na produkci.

Jeho student Barry Greenwald vyhrál Palme d’Or, cenu za nejlepší krátký film na velkém festivalu v Cannes r. 1976 (krátká hraná komedie “Metamorphosis”). Po čtyřech letech jako vedoucí filmového oddělení na Algonquin College v Ottawě byl Táborský až do r. 1990 profesorem na filmovém oddělení York University v Torontu. Jeho student na magistrovském programu Peter Weyman dostal v r. 1984 cenu Americké filmové a televizní akademie za nejlepší studentský zahraniční film “Leahys - Music Most of All”, dokument o irsko-kanadské rodině, která se po amatérských začátcích stala hudebním a tanečním souborem na vysoké profesionální úrovni. Koncem  roku 1990 odešel Václav Táborský do důchodu.

V Praze vydal r. 2000 svůj životopis “Paměti točomana” (aneb veselé historky českého filmaře doma i v cizině).
Kromě toho v Praze vyšly tři jeho humoristické romány, poslední r. 2005 s titulem “Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..” o dospívání 17 letého kluka v Torontu a jeho potížích s rodiči, spolužáky i podvodníky všeho druhu.  
“Život v prodlouženém čase” je životopisem jeho ženy Dagmar.
V roce 2013 vydal „Točoman a lidožrouti“.

V roce 2005 založil v Praze Nadaci Dagmar a Václava Táborských, která podporuje mladé české filmové autory a autorky.
Žije střídavě v Torontu i v Praze.

zdroj Filmový festival Plzeň

Podobné články

Inspirující myšlenky...

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.
Karl Kraus, Poslední dnové lidstva