styblova150.jpg

Valja Stýblová (*4. 6. 1922, Charbin v Číně)

Česká spisovatelka, lékařka a politička se narodila se v rodině legionáře, poměrně brzy se dostala do Prahy, kde absolvovala gymnasium. Poté vystudovala medicínu (1950), roku 1965 se stala docentkou a roku 1977 profesorkou neurologie. Od roku 1974 pracovala jako přednostka neurologické kliniky Vinohradské nemocnice.
V letech 1981–1990 byla poslankyní Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Ocenění:

2007 - ZLATÁ STUHA 2006 za  prozaickou tvorbu  pro děti a mládež

Bibliografie

Mne soudila noc, 1948, vydáno až 1957. Objevuje se zde otázka práva potratu
Dům u nemocnice, 1959
Moje velká víra, 1960, o přírodním léčitelství
Dopis Kláře, 1963
Až bude padat hvězda, 1966
Nenávidím a miluji, 1969
Můj brácha, 1973
Na konci aleje, 1979, z domova důchodců
Skalpel, prosím, 1981, zfilmováno, jedná se o zpověď chirurga, který bilancuje nejen svůj profesionální život, ale i soukromý život. Na pozadí zdánlivě neoperovatelného případu.
Nevěra, 1984
Princ a Skřivánek, 1984
Zlaté rybky, 1988
Benjamin, 1992
Eli, Oli, Al a pes Hanibal, 1995
Most přes řeku Léthé, 1997
Most sebevrahů, 1999
Most aeskulapů, 2001
Ondinino prokletí, 2003
Lužanská mše - Vita brevis, 2005
Lužanská mše - Ars longa, 2006

 

Inspirující myšlenky...

Učinil jsem něco obecně prospěšného? Pak tedy mám z toho prospěch. To měj stále na paměti a nikdy od toho neupouštěj! Bezpráví se často dopouští také ten, kdo něco nedělá, nikoli jen ten, kdo něco dělá
Marcus Aurelius Antoninus (121 – 180), Hovory k sobě,