stehlikova
Jitka Stehlíková
(* 6. 3. 1955, Jeseník )

básnířka, publicistka

Debutovala dětskými verši v časopisech Ohníček a Pionýr; přispívala do Mladé fronty, Nové svobody (Ostrava), Ostravského kulturního měsíčníku, Literárního měsíčníku, po roce 1990 do Iniciál, Alternativy Novy, Revue Prostor, Hostu, Sociologického časopisu, Psího vína, a časopisu ochránců přírody Veronica. Psala písňové texty pro přerovskou skupinu Entuziasté.

Knihy
Poezie: Noční trhy (BB 1980)
Neobydlené ostrovy (BB 1987)
Hlasité deště (BB 1993)
Tančit na zvony (BB 2001, pod jménem Jitka Světlíková)

Příspěvky v almanaších:
Oheň 1, 2 (1975, 1978)
Do dlaní chceme žhavou lávu nabírat (1979)
Větrná pošta (1988)
Město velebené veršem (1998)
Země žulových křížů (2000)
Báseň mého srdce (2005)

 

Inspirující myšlenky...

Ja Bartolomej Boleráz bol som človekom azda slabým,azda i zbabelým, ale ja Boleráz, človek, robím si nárok, aby ľudia, moji súčasníci, po všetkých omyloch, po všetkom trápení, po všetkom márnom hryzovisku predsa len boli múdrejší a ľudskejší. Áno, opäť ľudskejší. O trošičku menej krutí. Kto si kladie za povinnosť hovoriť a hovoriť, prázdnymi slovami rozvirovať povetrie, nech si vraví. Ale vy, ľudia moji, nedajte sa mýliť: Pravdou našej spoločnosti nemôže byť to, čo zabíja, čo nás štve a dusí, čo nás vháňa do osamenia a blázincov, nech si ju vykladajú, ako chcú, vykladačis prideleným mozgom. Pravda je, môže byť iba to, v súhlases čím rastie a rozvíja sa naša ľudská prirodzenosť, z čoho rastú a rozvíjajú sa kmene, i malé, i najmenšie národy. To je pre mňa pravda našich čias. Za ňou som túžil celý svoj život. Za ňu, v jej mene prihlásil som sa o slovo, hoci až po smrti a neskoro.
Dominik Tatarka, Démon súhlasu