stehlikova
Jitka Stehlíková
(* 6. 3. 1955, Jeseník )

básnířka, publicistka

Debutovala dětskými verši v časopisech Ohníček a Pionýr; přispívala do Mladé fronty, Nové svobody (Ostrava), Ostravského kulturního měsíčníku, Literárního měsíčníku, po roce 1990 do Iniciál, Alternativy Novy, Revue Prostor, Hostu, Sociologického časopisu, Psího vína, a časopisu ochránců přírody Veronica. Psala písňové texty pro přerovskou skupinu Entuziasté.

Knihy
Poezie: Noční trhy (BB 1980)
Neobydlené ostrovy (BB 1987)
Hlasité deště (BB 1993)
Tančit na zvony (BB 2001, pod jménem Jitka Světlíková)

Příspěvky v almanaších:
Oheň 1, 2 (1975, 1978)
Do dlaní chceme žhavou lávu nabírat (1979)
Větrná pošta (1988)
Město velebené veršem (1998)
Země žulových křížů (2000)
Báseň mého srdce (2005)

 

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.