streda150.jpg

Ludvík Středa (*24. 7. 1928, Úpice - †15. 10. 2006, Liberec)

Po maturitě na gymnáziu vystudoval žurnalistiku, prošel řadou zaměstnání. Vydal 11 sbírek básní (poslední Odysseùv ostrov, 2000). Úspěchy sklízí knížkami pro děti.

Dětskou tematiku uplatňuje v televizi (úspěšní Kosí bratři), v rozhlase (70 pohádek pro pořad Hajaja), ale také na jevišti (mezinárodní úspěch mìla Pohádka s Hvězdičkou).

Ocenění:

Vyprávění Slonùm vstup zakázán (1993) získalo Zlatou stuhu r. 1993.
V roce 1998 mu byla udělena čestná Medaile města Liberce.


Bibliografie:

Dobrodružství s vrtulníkem. Olympia 1979.
Perníková chaloupka. Severočeské nakladatelství 1981.
Bernardýn na provázku, severočeské nakladatelství 1981.
Pohádky s Hvězdičkou. Severočeské nakladatelství 1982.
Skřivánek z flétny. Albatros 1984.
Kosí bratři. Panorama 1984, 2. vyd. 1986, 3. vyd SiD&NERo 2000, 4. vyd. SiD&NERo 2003,
Usmívány. Severočeské nakladatelství 1985.
Kosí bratři a větrný kohout. Panorama 1986, 2. vyd SiD&&&NERo 2002,.
Ryba v kleci. Albatros 1988.
Pohádkové sluníčko. Severočeské nakladatelství 1989.¨
Příběhy z tábora. Delta 2000.
Matěj a jeho svět. Delta 1998.
Tatínkovy pohádky. Albatros 1997.
Slonům vstup zakázán. Albatros 1993.
Babička na inzerát. Albatros 1990.
Čertův mlýn. Na motivy ruských pohádek. Albatros 1990.
Proč pláčou světlušky. Severočeské nakladatelství 1990.
Odysseův ostrov. ARSCI 2000.
Trápení s bludičkou Delta 2000.
Počítáme zvířátka. Delta 2002.
Neposedná abeceda. Delta 2002.
Dědeček z višně. Delta 2003.
Abeceda předškoláka. Delta 2003.
Příhody pana Hvězdičky. Delta 2004.
Pod hladinou moře. Albatros 2004.
Medvěd na plovárně. Delta 2004.
Kosí bratři na výletech. SiD&NERo 2004. Chytrá kniha prvňáčka. Delta 2004.

Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka