sova antonin

Antonín Sova (*26. 2. 1864, Pacov – †16. 8. 1928, Pacov)

básník, spisovatel

První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.

Po maturitě studoval v Praze práva, ale pro nedostatek finančních prostředků studií zanechal. S pomocí básníka A. Heyduka a J. Vrchlického pracuje od roku 1886 v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil na úřednické místo pražského magistrátu. Byl činný ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. Umírá pravděpodobně na syfilis 16. srpna 1928 v Pacově.

Poezie

Realistické sloky (1890)
Lyrika lásky a života
Květy intimních nálad (1891)
Z mého kraje (1893)
Soucit i vzdor (1894)
Zlomená duše (1896
Vybouřené smutky (1897)
Údolí nového království (1900)
Ještě jednou se vrátíme (1900)
Dobrodružství odvahy (1906)
Zápasy a osudy
Zpěvy domova (1918)
Drsná láska (1927)
Krvácející bratrství (1920)
Básníkovo jaro (1921)
Jasná vidění (1922)
Básně nesobeckého srdce (1922)
Naděje a bolesti (1924)
Vrchol lásky (1989)

Próza
Ivův román (1902)
Výpravy chudých (1903)
O milování, lásce a zradě (1909)
Tóma Bojar (1910)

 

Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut