smoljak

Ladislav Smoljak
(*9. 12. 1931, Praha - †6. 6. 2010, Kladno)

režisér, scénárista, herec, spisovatel

Vystudoval matematiku a fyziku na pedagogické fakultě. Pak pracoval na Fakultě technické a jaderné fyziky KU a byl středoškolským učitelem. Později se stal  redaktorem Mladého světa. Pracoval i jako redaktor Mladé fronty a jako scénárista FS Barrandov. Se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem založili Divadlo Járy Cimrmana.

Divadelní hry - Hry Járy Cimrmana (spoluautor)
Záskok
Švestka
Posel z Liptákova                                        
Němý Bobeš
Akt
Vyšetřování ztráty třídní knihy
Hospoda Na mýtince
Vražda v salonním coupé
Cimrman v říši hudby
Dlouhý, Široký a Krátkozraký
Lijavec
Dobytí severního pólu
Blaník
Afrika
České nebe

Vlastní divadelní hry
Hymna aneb Urfidlovačka
Fantom realistického divadla Zdeňka Nejedlého
Malý říjen
Hus: Alia minora Kostnického koncilu

Námět a scénář
1974 Jáchyme, hoď ho do stroje! (se Zdeňkem Svěrákem a Oldřichem Lipským)
1976 Marečku, podejte mi pero! (se Zdeňkem Svěrákem)
1976 Na samotě u lesa (se Zdeňkem Svěrákem)
1978 Kulový blesk (se Zdeňkem Svěrákem a Zdeňkem Podskalským)
1980 Trhák (se Zdeňkem Svěrákem)
1983 Jára Cimrman ležící, spící (se Zdeňkem Svěrákem)
1984 Rozpuštěný a vypuštěný (se Zdeňkem Svěrákem)
1987 Nejistá sezóna (se Zdeňkem Svěrákem)

Režie
1978 Kulový blesk (se Zdeňkem Podskalským)
1981 Vrchní, prchni!
1983 Jára Cimrman ležící, spící
1984 Rozpuštěný a vypuštěný
1987 Nejistá sezóna

Herec                                                                         
1968 Zločin v šantánu
1970 Pane, vy jste vdova!
1972 Homolka a tobolka
1974 Jáchyme, hoď ho do stroje!
1976 Marečku, podejte mi pero!
1976 Na samotě u lesa
1976 To byla svatba, strýčku!
1978 Kulový blesk
1980 Trhák
1980 Vrchní, prchni!
1981 Loutka, přítel člověka
1983 Jára Cimrman ležící, spící
1983 Svatební cesta do Jiljí
1984 Co je vám, doktore?
1984 Rozpuštěný a vypuštěný
1987 Nejistá sezóna
1990 Wette, Die
1993 Nesmrtelná teta
1994 Akumulátor 1
1996 Kolja
2006 Vratné lahve

Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton