sklenar_filip


Filip Sklenář (*1978 Bystřice pod Hostýnem, asi †26. 12. 2009)

publicista, básník, homosexuální aktivista

Publikoval od 15 let v různých internetových časopisech jako Totem.cz, Tema, Britské Listy etc. Drogová závislost ho dvakrát přivedla do konfliktu se zákonem a k několika nervovým zhroucením. Byl velmi kontroverzní, jak ve svém životě, tak ve svém psaní.
Jeho první kniha, Červené dlaždice je o knězi pohlavně zneužívaného nezletilým prostitutem. Byl velmi talentovantý a kreativní. Jeho texty byly ale vždy velmi kontroverzní. Je autorem nevydařené knihy o Radovanu Krejčířovi, kterou psal na Seychelských ostrovech.
Pracoval jako číšník, barman, stavební dělník, prodavač. Žil ve Španělsku, Bavorsku a na Ceutě.
Zemřel mezi Vánocemi a Novým rokem 2009 na selhání srdce. Bylo mu 31 let.

Knihy:
Červené dlaždice

web: https://felipesavicky.blogspot.com/

ukázka z díla:

Zahradník (volně podle Rabindranátha Thákura)
Tak krásný kluk jak ty se ještě nenarodil
Nemyslím jen tvarem zadku, ale také ve smyslu
Sdílení socialistických ideálů nekonečné pomoci
Umíš se tak nádherně usmát když přijdu a ve tváři mám vepsáno průser jak
sviňa
Když vidím ten úsměv tak toužím jen potom abys
Mě učinil zahradníkem ve svém květinovém zadu
Procházeli bysme se parkem a kluci na bruslách by volali
Hele, buzeranti!
Toho nejhezčího by jsme mohli zbít, zatáhnout do křoví a ošukat jak psa
Do toho by jses ale asi nenechal zatáhnout, když
Ze zubů taháš chlupy z kundy té svojí kundy
Což mě velice mrzí a nevím, zda
Se zoufalstvím uchlastat nebo upít, neboť
Na drogy nemám dost peněz a ke skoku z okna
Postrádám patřičné odhodlání, ačkoliv
Romantická smrt z lásky by na trhu cenných žvástů dozajista
Zvedla hodnotu mých akcií a
Mým příbuzným a známým by se konečně
Vrátily peníze, co do mne navráželi

Odjakživa
Odejít z vesmíru
Celý ho objevit
Kdo tohle dokáže
Sám sobě odměřit
Počítat každý krok
Zranil jsem
Bolelo
V temnotě se světlem
Spát tělo na tělo
Dobytka svítání
Promrskat soumrakem
Po věčnost v dešti stát
V kolejích za vlakem

Inspirující myšlenky...

Byl jsem jeden z vašeho houfu, smrtelný človíček, nepříliš vznešeného ani nízkého rodu. Ze starobylé rodiny, jak o sobě říkal Augustus Caesar. Příroda mi nedala ani špatnou, ani nestoudnou povahu. Uškodily mi spíš špatné návyky. Oklamalo mě dětství, strhlo mládí a napravilo stáří, když mě vlastní zkušenost naučila, že pravda je to, co jsem četl dávno předtím: Mládí a rozkoše jsou plané věci... Největší králové mého věku mě milovali a hleděli si mě. Nevím proč – budou to vědět sami. A tak jsem se s některými stýkal jako rovný s rovnými a jejich vysoké postavení bylo pro mne zdrojem mnoha výhod a žádné nelibosti.
Francesko Petrarka, z jeho listu potomkům