sramek150.jpg

Fráňa Šrámek
(*19. 1. 1877, Sobotka - †1. 7. 1952, Praha)

básník, spisovatel, dramatik
Studium práv nedokončil. Věnoval se literární tvorbě, pracoval v novinách. Byl přítelem Karla Čapka, z Prahy však vždy rád utíkal do rodné Sobotky.

1946 jmenován Národním umělcem

Bibliografie:

Života, bído, přec tě mám rád!, 1906
Modrý a rudý, 1906
Kamení, srdce a oblaka, 1906
Ilustrace a jiné básně, 1908
Stříbrný vítr, 1911
Osyka: Povídky, 1912
Křižovatky, 1913
Flammen, 1913
Erwachen, 1913
Splav, 1916
Tělo, 1919
Sláva života, 1919
Klavír a housle, 1920
Hagenbek (div. hra), 1920
Zvony (div. hra), 1921
Sommer (div. hra), 1921
Měsíc nad řekou (div. hra), 1922
Červen (div. hra), 1923
Žasnoucí voják, 1924
Soud (div. hra), 1925
Ostrov veliké lásky (div. hra), 1926
Básně, 1926
Wanderer in den Frühling, 1927
Nové básně, 1928
Chvála české řeči, 1930
Past, 1931
Ještě zní, 1933
Bouřky a duhy, 1933
Básně, 1934
Naše svatební, 1935
Když léto přihrává, 1944
Rány, růže, 1945

 

Inspirující myšlenky...

Kromě lhostejnosti většiny a sadismu primitivů mě nejvíc rozhořčuje argumentace řady vzdělaných lidí, že zvířata nemohou mít žádný práva, neboť je neumějí sdělit, formulovat a brát se za ně. Každý kdo jen krůčkem poodstoupí z pozic atropocentrismu, zjistí, že svá přirozená práva na důstojný život mají nejen lidé, ale stejně tak zvířata a další živé bytosti, včetně živlů, ostatně celá planeta je živoucí bytost. Povinnosti vyplývající z lidské přirozenosti je uskutečnit a chránit práva nejen lidská, ale kromě jiných také práva zvířat. Ti, kteří se o to pokoušejí, jsou většinou zesměšňováni a uráženi, jejich činnost bagatelizována. Přesto i ta nejmenší pomoc zvířatům vede v důsledku k záchraně člověka a je s ní nerozlučně spojena.
Jitka Stehlíková, básnířka