sramek150.jpg

Fráňa Šrámek
(*19. 1. 1877, Sobotka - †1. 7. 1952, Praha)

básník, spisovatel, dramatik
Studium práv nedokončil. Věnoval se literární tvorbě, pracoval v novinách. Byl přítelem Karla Čapka, z Prahy však vždy rád utíkal do rodné Sobotky.

1946 jmenován Národním umělcem

Bibliografie:

Života, bído, přec tě mám rád!, 1906
Modrý a rudý, 1906
Kamení, srdce a oblaka, 1906
Ilustrace a jiné básně, 1908
Stříbrný vítr, 1911
Osyka: Povídky, 1912
Křižovatky, 1913
Flammen, 1913
Erwachen, 1913
Splav, 1916
Tělo, 1919
Sláva života, 1919
Klavír a housle, 1920
Hagenbek (div. hra), 1920
Zvony (div. hra), 1921
Sommer (div. hra), 1921
Měsíc nad řekou (div. hra), 1922
Červen (div. hra), 1923
Žasnoucí voják, 1924
Soud (div. hra), 1925
Ostrov veliké lásky (div. hra), 1926
Básně, 1926
Wanderer in den Frühling, 1927
Nové básně, 1928
Chvála české řeči, 1930
Past, 1931
Ještě zní, 1933
Bouřky a duhy, 1933
Básně, 1934
Naše svatební, 1935
Když léto přihrává, 1944
Rány, růže, 1945

 

Inspirující myšlenky...

Byl jsem jeden z vašeho houfu, smrtelný človíček, nepříliš vznešeného ani nízkého rodu. Ze starobylé rodiny, jak o sobě říkal Augustus Caesar. Příroda mi nedala ani špatnou, ani nestoudnou povahu. Uškodily mi spíš špatné návyky. Oklamalo mě dětství, strhlo mládí a napravilo stáří, když mě vlastní zkušenost naučila, že pravda je to, co jsem četl dávno předtím: Mládí a rozkoše jsou plané věci... Největší králové mého věku mě milovali a hleděli si mě. Nevím proč – budou to vědět sami. A tak jsem se s některými stýkal jako rovný s rovnými a jejich vysoké postavení bylo pro mne zdrojem mnoha výhod a žádné nelibosti.
Francesko Petrarka, z jeho listu potomkům