pludek alexej

Alexej Pludek  (* 29.1. 1923, Prostějov – 7.9. 2002, Praha)

prozaik a dramatik.

Alexej Pludek byl knihovníkem, vystudoval vysokou školu politickou a sociální v Praze. Získal titul inženýr ekonomie. Pracoval v redakci Haló Nedělních novin, v Mladé frontě. V letech 1953 - 56 byl televizním dramaturgem, dále redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy, šéfredaktorem beletrie v nakladatelství Práce a redaktorem Literárního měsíčníku.
Alexej Pludek je autorem jedenadvaceti knih. Některé z nich byly přeloženy i do cizích jazyků. V 90. letech získal i prestižní Evropskou cenu za historickou literaturu pro mládež, udělovanou v italské Bologni.

Próza:
Slunce v údolí - 1955
Dvě okna do dvora - 1959
Hromotlucká historie - 1961
Ženy nemají pravdu - 1963
Lásky na zavolanou - 1978
Vabank - 1974
Faraonův císař - 1956
Rádce velkých rádžů - 1975
Nepřítel z Atlantidy - 1981
Český král Karel - 1978
Králevic, král, císař - 1981

Próza pro mládež:
Tudy chodíval Ječmínek - 1959
Ptačí pírko anebo Jak Vítek o všechno přišel - 1959
Pověsti dávných časů - 1971
Takových tisíc let - 1988

Dramata:
Statečná sova (1947)
Případ Modrá voda (1962)

Poezie
Červnové nebe (1945)
Klas (1947)


Inspirující myšlenky...

Pravdou je: máme být bídní a jsme. Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla, které člověka potkává, je člověk sám: homo homini lupus neboli člověk člověku vlkem, jak pravil Plautus v Komedii oslovské z roku 495. Kdo správně pochopí tuto tezi, uvidí svět jako peklo, které převyšuje peklo Dantovo tím, že ďáblem musí být jeden druhému, k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý. Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího, který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim: „Utrpení a umírání je vaše určení: tak na sebe střílejte z pušek a kanónů!“ a oni to dělají.
Arhur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa