parizek.jpg

Ladislav Mikeš Pařízek (*19. 11. 1907, České Budějovice - †30. 3. 1988, Praha)

cestovatel, spisovatel

Po dvouletém studiu na obchodní škole odjel roku 1924 do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie a většinu své smlouvy prožil v Maroku. Po třech letech byl ze služby propuštěn. Roku 1927 studoval v Paříži na École libre des sciences politiques a od roku 1928 se začal živit jako novinář a spisovatel, jehož hlavním zájmem zůstala Afrika. 1928 projel severní Afriku, 1929-30 prošel pěšky Zairem (tehdejším Belgickým Kongem), v letech 1932 až 1935 pracoval v Kamerunu a Kongu a podnikal studijní cesty do vnitrozemí. 1935 cestoval po ostrovech Tichomoří a 1937 navštívil Západní Afriku. Během 2. světové války žil v Praze a publikoval řadu reportáží a článků. Do Afriky se vrátil v letech 1947-48, kdy spolu s Rudolfem Šinkovcem projel autem Praga-Piccolo Francouzskou západní Afrikou; během této cesty se seznámil s mnoha africkými bojovníky za svobodu.
Publikoval řadu cestopisů, v nichž zužitkoval svoje poznatky z cest, a četné romány pro děti a mládež a knihy pohádek. Mnohá z těchto děl vyšla v několika vydáních.

CESTOPISY

Pán dalekých cest, 1942;
Země našich snů. Z cest jižním Konžskem, 1942;
Kpveke-Vo. Silný muž, 1946;
Afrika pod maskami, 1950;
Zlaté Pobřeží, 1951;
Africké svítání, 1952;
Afrika se probouzí, 1953;
Belgické Kongo a jeho lid, 1956;
K pralesům Libérie, 1957;
Guinejská odysea, 1961;
K pramenům Nigeru, Brno 1963;
Songaré, 1964
Černošské báje a pohádky, 1958.
Pod souhvězdím Orionu (výbor Milena Karlová), 1986

ROMÁNY

Jezero Manyara, 1940;
Dřevěný král, 1943;
Hledači ztraceného stínu, Červený Kostelec 1943;
Bílé slzy. Román o české práci v Africe, 1946;
Řeka kouzelníků, 1956;
Africké svítání, 1958
Prales leopardů, 1964.
Má cesta za dobrodružstvím. Autobiografie, 1967;
Hvězdy nad Kandelem, 1973
Legie sebevrahů, 1974
Nejkrásnější život, 1982

Zdroj: – Ladislav Mikeš Pařízek, 1907 - 1988

Inspirující myšlenky...

Cožpak časopisy jsou svobodné? Jsme snad my svobodní? Když si pomyslím, že je zapotřebí snad osmadvaceti formalit, aby se mohla spustit loďka na řeku, dostávám chuť odstěhovat se mezi lidožrouty! Vláda nás požírá! Všechno náleží jí, filosofie, právo, umění, boží vzduch. Připíjím na úplné zničení nynějšího řádu, to jest všeho, čemu se říká výsada, monopol, direkce, hierarchie, autorita, stát!
Gustave Flaubert (2.12. 1821 – 8.5. 1880), Citová výchova