novotna_anna Anna Novotná (*24. 7. 1959, Vysoké Mýto)

spisovatelka, redaktorka,

Studia -1984 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, obor čeština a psychologie, PhDr.
Profesionální orientace 1985-89 nakladatelská redaktorka, od 1989 nezávislá redaktorka, spisovatelka, editorka

Ocenění                   
Suk 2005 Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství za knihu Opera nás baví
Zlatá stuha 2005 nominace v kategorii Literatura faktu a populárně naučná literatura za knihu Opera nás baví
Suk 2008 Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy za přínos k rozvoji dětského čtenářství za knihu Divadlo nás baví
Zlatá stuha 2008 nominace za literární část knihy Divadlo nás baví

Řady článků pro noviny a časopisy  Taneční listy, Scéna, Javisko, Amatérská scéna, Golem, Úspěch, Elle, Bydlíme, Domov, Bydlení a další.
Aktuální noviny při příležitosti divadelních festivalů.

Redakční práce na desítkách knih pro nakladatelství Aventinum, Mustang, Knižní klub, Práh, Grada Publishing

Spoluautorka námětu a scénáře pro Českou televizi CVZP seriálu Opera nás baví (2009).

Spoluautorka knih  
Skupinová psychoterapie psychotiků a osob s těžším somatickým postižením. Praha, Avicenum 1989
Enrique Buenaventura a nové kolumbijské divadlo. H+H 1992
Czech for You III. Praha, Angličtina Expres 1992
Bridging the Gap. Praha, Prognosis 1994
Opera nás baví.  Praha, Práh 2005

Autorka knih            
W. A. Mozart: Moji Pražané mi rozumějí, Fun Explosive 2006
Divadlo nás baví, Praha, Práh 2008
Balet nás baví, Práh, 2010
Kdo jinému jámu kopá. 2013
Kdo se směje naposled, 2016

Inspirující myšlenky...

A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jakobych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus, víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela. Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si z mnoha lidmi rozumět. Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.
Karel Malich, 2.4.1971