novotna_anna Anna Novotná (*24. 7. 1959, Vysoké Mýto)

spisovatelka, redaktorka,

Studia -1984 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, obor čeština a psychologie, PhDr.
Profesionální orientace 1985-89 nakladatelská redaktorka, od 1989 nezávislá redaktorka, spisovatelka, editorka

Ocenění                   
Suk 2005 Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství za knihu Opera nás baví
Zlatá stuha 2005 nominace v kategorii Literatura faktu a populárně naučná literatura za knihu Opera nás baví
Suk 2008 Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy za přínos k rozvoji dětského čtenářství za knihu Divadlo nás baví
Zlatá stuha 2008 nominace za literární část knihy Divadlo nás baví

Řady článků pro noviny a časopisy  Taneční listy, Scéna, Javisko, Amatérská scéna, Golem, Úspěch, Elle, Bydlíme, Domov, Bydlení a další.
Aktuální noviny při příležitosti divadelních festivalů.

Redakční práce na desítkách knih pro nakladatelství Aventinum, Mustang, Knižní klub, Práh, Grada Publishing

Spoluautorka námětu a scénáře pro Českou televizi CVZP seriálu Opera nás baví (2009).

Spoluautorka knih  
Skupinová psychoterapie psychotiků a osob s těžším somatickým postižením. Praha, Avicenum 1989
Enrique Buenaventura a nové kolumbijské divadlo. H+H 1992
Czech for You III. Praha, Angličtina Expres 1992
Bridging the Gap. Praha, Prognosis 1994
Opera nás baví.  Praha, Práh 2005

Autorka knih            
W. A. Mozart: Moji Pražané mi rozumějí, Fun Explosive 2006
Divadlo nás baví, Praha, Práh 2008
Balet nás baví, Práh, 2010
Kdo jinému jámu kopá. 2013
Kdo se směje naposled, 2016

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii