novakova luisa

Luisa Nováková (*19.10. 1971, Brno)

spisovatelka, univerzitní pedagožka a překladatelka z polštiny

Mgr. Luisa Nováková, Ph.D. se věnuje i malování, měla několik výstav ilustrací a kreseb. Jejím otcem je nakladatelský redaktor Jaroslav Novák, matkou básnířka Zuzana Renčová-Nováková, dcera básníka Václava Renče.
Její romány by se nejspíš daly zařadit do žánru fantasy nebo mezi pohádky. Jsou psány básnickým jazykem bohatým na metafory.

Próza:
Sestra volavek (1997) – román
Kámen vládců (1997) – román
Izaldiny bílé ruce (1999) – dvojice historických povídek
Překročit Sabiren (1999) – román
Krajina s jednorožcem (2006) – román
Bílí havrani (2017)

Poezie:
A potají (2004) – básnická sbírka

Inspirující myšlenky...

Hlavně mi vadí, že náš svět je tak hrozně, nezdravě krotký. Prohlašuji, že je krotký. Jako ohavný vykleštěný kocour. I válka... Bylo to ochočené násilí. Lidé nešli do boje, protože jim vzkypěla krev. Šli do války, protože jim to poručili; šli proto, že byli řádní občané. „Člověk je bojovné zvíře“. Ale mně u člověka vadí, že je ochočené zvíře. A den ze dne je čím dál ochočenější. To dělají továrny, to dělá křesťanství, věda, slušné vychování a vzdělání. Zatěžují duši moderního člověka. Vysávají z ní život... Vylezli na hřbet kopce a zadívali se dolů do údolí. Stanton-in-Teesdale se pod nimi černal břidlicovými střechami, začouzenými komíny a kouřem. „Ubohá podívaná! Tohle by nemělo být povoleno. Opravdu nemělo.“
Aldous Huxley: Kontrapunkt