mnacko150.jpg

Ladislav Mňačko (*28. 1. 1919, Valašské Klobouky - †24. 2. 1994, Praha)

spisovatel, novinář

Rodák slovenské národnosti z Valašských Klobouk bojoval za války jako partyzán. Byl především novinářem, publikoval mimo jiné v novinách Kultúrny život. Z příznivce režimu se stal jeho kritik a neústupný nepřítel. Autoritu si získal publicistickou knihou Opožděné reportáže, ale jako literát se prosadil především novelami Smrt si říká Engelchen a Jak chutná moc. Od r. 1968 žil v exilu, po r. 1993 sídlil v Praze.

Bibliografie

Romány

1959 - Smrť sa volá Engelchen
1966 - Nočný rozhovor
1968 - Ako chutí moc
1972 - Súdruh Münchhausen

Reportáže

1949 - Izrael
1954 - Dobrodružstvo vo Vietname
1955 - Vody Oravy, popisuje budovanie socializmu na Slovensku
1958 - Ďaleko je do Whampoa
1960 - U2 sa nevracia, komentuje zostrelenie amerického výzvedného lietadla pri Sverdlovsku 1. mája 1960 a proces s pilotom Powersom
1961 - Já, Adolf Eichmann, reportáž o jeruzalemskom procese s pôvodcom vrážd miliónov Židov
1962 - Kde končia prašné cesty, reportáže zo súčasného Slovenska
1963 - Oneskorené reportáže, reakcie na vykonštruované procesy v 50. rokoch
1979 - Na východ od Inturistu

Eseje

1958 – Čo nebolo v novinách
1968 - Agresori
1968 - Siedma noc

Poviedky a novely

1957 - Marxova ulica
1965 - Dlhá biela prerušovaná čiara
1966 - Nočný rozhovor
1966 - Jazvy ostali
1973 - Jeden prežije, poviedky
1976 - Slávnostný prejav – parodická próza, satira na západný životný štýl
1978 - Gigant, parodická próza, „superthriller“ parodujúci bestsellerovú literatúru

Scenáre

1972 – Smrť ministra
1972 – Maják
1973– Niekto ma chce zabiť

Básne

1946 - Bubeníci toreádori
1950 – Piesne ingotov
* 1954 - Bubny a činely,

Divadelné hry

1953 - Mosty na východ
1954 – Živá voda

Inspirující myšlenky...

Mlok disponuje asi čtyřmi sty slovy; říká jen to, co slyšel nebo četl. O samostatném myšlení u něho nelze ovšem mluvit. Mlok dovede číst, ale jenom večerníky novin. Zajímá se o tytéž věci jako průměrný Angličan a reaguje na ně podobným způsobem, to jest ve směru ustálených, obecných názorů. Jeho duševní život – pokud lze o nějakém mluvit – pozůstává právě z představ a mínění toho času běžných. Jeho inteligenci není naprosto třeba přeceňovat, neboť v žádném ohledu nepřekračuje inteligenci průměrného člověka našich dnů.
Karel Čapek, Válka s mloky