mikulasek

Oldřich Mikulášek (*26. 5. 1910, Přerov - †13. 7. 1985, Brno)

Básník

Bibliografie: /první vydání a výbory/

Černý bílý, ano ne, 1931
Marné milování, 1940
Křídlovka, 1941
Tráva se raduje, 1942
Podle plotu, 1946
Pulsy, 1947
Horoucí zpěvy 1953
Divoké kačeny, 1955
Město v sadech, 1956
Krajem táhne prašivec, 1957
Ortely a milosti, 1958
První obrázky, 1959
Běžící luna, 1959
Orchestr v korunách, 1960
Pohádka o brněnském krokodýlovi, 1960
Albatros: Měsíční variace, 1961
Svlékání hadů, 1963
Zelený chrlič, 1964
To královské, 1966
Šokovaná růže, 1969
Kam létají labutě, 1970
Červenec, 1980
Agogh, 1980
Žebro Adamovo, 1981
Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, 1981
Sólo pro dva dechy, 1983
Čejčí pláč, 1984
Ony, 1985
Do posledního doušku, 1985
Druhé obrázky, 1986
Sólo pro jeden dech, 1988
A trubky zlatý prach, 1990
A srdce nikdy nelže, 1990
Utrpení starého Werthera, 1994
Královské léto, 1995
Verše l. – IV., 1997 – 2000
Notečky, 2002
Ze slov svlečený, 2003
Vinohrad, 2004
Ztracený v poezii, 2010


Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)