malik150.jpg

Jan Malík (*15. 2. 1904, Příbram - †24. 7. 1980, Praha)

- ředitel a režisér loutkového divadla, dramatik, historik, kritik

Vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1930 získal titul PhDr. Krátce působil i jako gymnaziální profesor, v letech 1931 – 45 jako úředník Státního úřadu statistického, další čtyři roky jako úředník ministerstva informací.

Zpočátku se angažoval jako amatérský loutkoherec. V Praze to bylo poprvé v roce 1923 v libeňském Sokolu. Ještě koncem 20. let, tedy v době studií na Karlově univerzitě, se začal projevovat Malíkův zájem o loutkové divadlo i v rovině teoretické, a tak se nedlouho poté stal hlavním spolupracovníkem šéfredaktora časopisu Loutkář Jindřicha Veselého.

Svou činnost ale dále rozvíjel a již od 30. let se věnoval také autorským textům a režii. V jeho osobnosti se snoubilo nejen umělecké cítění a nadání, ale také dobré organizační schopnosti, kterých v oblasti loutkového divadla v dalších letech hojně využil. Vedle zmiňovaného Sokola se jeho působiště rozrostlo a v letech 1934 – 1939 působil také jako režisér Loutkového divadla Umělecké výchovy v Praze-Vinohradech.

Po válce se zasloužil o vytvoření sítě československých profesionálních divadel. V roce 1949 založil a do roku 1966 byl také ředitelem Ústředního loutkového divadla v Praze. Kromě jiného byl jedním z předních iniciátorů založení loutkářské katedry Divadelní fakulty AMU v Praze, kde následně sám v letech 1948 - 72 také externě přednášel, a to režii a dějiny loutkového divadla. Právě on se zasloužil o obnovení činnosti mezinárodní loutkářské organizace UNIMA stejně jako o založení dodnes fungujícího Muzea loutkářských kultur v Chrudimi.

Tiskem vydal mj. práce Loutkářství v Československu, Úsměvy dřevěné Thálie a Svět loutky. Pro děti napsal i knižní verzi pohádky Míček Flíček, která se dočkala mnoha vydání a vyšla i v mnohých překladech.

Tvorba pro děti

Míček Flíček (Albatros, 1973; Fajma, 1992, Artur, 2004)


Zdroj: https://www.artur.cz/ a wikipedia.cz


Inspirující myšlenky...

Víme, že bílý muž naší povaze nerozumí. Je to pro něj stejný kus země jako každý jiný, neboť je cizincem, který přichází v noci a ze země si vezme cokoli potřebuje. Země mu není bratrem, nýbrž nepřítelem, a když si ji podrobí, kráčí dál. Odchází od hrobů svých otců – a nestará se. Krade zemi svým dětem – a nestará se. Hroby jeho otců a právo jeho dětí na narození jsou zapomenuty. Zachází se svou matkou, zemí, a se svým bratrem, nebem, jako s věcmi ke koupi a k drancování, prodává je jako ovce či lesklé perly. Jeho hlad pohltí zemi a nezanechá nic než poušť.
náčelník Seattle