smahelova_150.jpg

Helena Šmahelová (*14.  7. 1910, Pardubice - †5. 11. 1997, Rakovník)

Spisovatelka

Vystudovala Filozofickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Sama napsala, že měla dva literární otce, a to Vladislava Vančuru a Jaromíra Johna. Psala pro dospělé i pro děti.

Bibliografie: (jen první vydání, neúplná)

Sedmý den odpočívej, 1940
Pelantovi, 1944
Mládí na křídlech, 1956
Velké trápení, 1957
Planá růže, růže šípková, 1958
Magda, 1959
Dva týdny prázdnin, 1960
Karlínská číslo 5, 1961
Cesta ze zármutku, 1961
Jsem už velká dívka, 1963
Devět tisíc dnů, 1963
Lenka a Bob, 1964
Dobrá mysl, 1964
Chrabrovka, 1965
Dora a medvěd, 1968
Sobectví, 1969
Muž a žena, 1972
Bratr a sestra, 1973
Dědicové snů, 1974
Žárlivost, 1975
Listy z deníku, 1975
Kdy přijde Dora? 1977
Žena roku 1900, 1979
Vzpomínky na Jaromíra Johna, 1979
Dora na cestách, 1979
Vůně letních jablek, 1980
Nová nůše pohádek, 1980
Dům radostí, 1982
Stíny mých otců, 1984
Stopy mých otců, 1985
Já a moji drazí, 1985
Hlasy mých otců, 1987
Útěk postřeleného zajíce, 1989
Soumrak, 1993

Inspirující myšlenky...

Myšlení umělce pracuje horečně, přímo zběsile a mnohem rychleji a citlivěji než u jiných lidí. Řekněme, že zatímco většina lidí má 10 vjemů za minutu, umělec jich má kolem 60 anebo 70. A právě proto spisovatelé tak často pijí nebo užívají prášky: aby se zklidnili a utišili na chvilku tu šílenou mašinu, která se bez zastávky žene vpřed. Vím, že to dělal můj přítel dramatik Tennessee Williams. Musel užívat sedativa a pít, protože jeho mysl byla jedna z nejvnímavějších a nejhorečněji pracujících na světě. Nemohl proto ani spát.
Truman Capote (1924 – 1984)