machovec_milan


Milan Machovec
(*23.8. 1925, Praha - 15.1. 2003, Praha)

filosof, spisovatel

Vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1968 se habilitoval jako profesor. Mezi témata, jimiž se celý život zabýval, ale patřila i etika, etologie i ekologie. Vystupoval jako kritik patriarchální společnosti a byl zastáncem feminismu. V roce 1970 byl z politických důvodů ze školy propuštěn. Od poloviny 70. let přednášel na tzv. bytových univerzitách a současně se živil hrou na varhany v kostele.
V roce 1977 byl jedním z prvních signatářů Charty 77. V roce 1990 se vrátil na univerzitu. Napsal několik filosofických a biografických knih, které vyšly v patnácti světových jazycích.

Knihy:

Husovo učení a význam v dějinách českého národa (1953)
Utopie blouznivců a sektářů (s Markétou Machovcovou,1960)
František Palacký a česká filosofie (1961)
Novotomismus (1962)
Josef Dobrovský (2004)
Smysl lidského života (1965)
Svatý Augustin (1967)
Tomáš G. Masaryk (2000)
Ježíš pro moderního člověka (2003)
Problém tolerance v dějinách a perspektivě (1995)
Filosofie tváří v tvář zániku (2005)
Indoevropané v pravlasti (2000)
Achilleus (2000)
Smysl lidské existence (2002 a 2004)


Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii