lhotova_150.jpg

Dagmar Lhotová (*22. 7. 1929, Praha)

spisovatelka

Vystudovala pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, pracovala jako redaktorka, také v SNDK a v Mateřídoušce.

Bibliografie
(jen první vyd.):

Vyzvání na cestu, Encyklopedie současné české poezie, (s Z.K. Slabým)1961
12 do tuctu, (s Z.K. Slabým) 1966
Hvězda, co se nezdá (výbor), 1967
Pohádka s trumpetou a bubínkem, 1969
Kocour Vavřinec a jeho přátelé, (s Z.K. Slabým) 1969
Návody z Hančina zápisníku, 1970
Julián a opice Alžbětka, 1970
Modrá pampeliška, 1971
Mami, pofoukej (výbor), (s Z.K. Slabým) 1971
Kocour Vavřinec a jeho přátelé na cestách, (s Z.K. Slabým) 1971
Pohádka z devátého klobouku, 1972
Příběhy malého slůněte, 1973
Kocour Vavřinec, detektiv sportovec, (s Z.K. Slabým) 1973
Prázdniny teprve začínají, 1975
Hančin zápisník, 1975
Kocour Vavřinec na vodě i ve vzduchu, (s Z.K. Slabým) 1977
Bartolomějové, 1979
Olympiáda kocoura Vavřince, 1980
Jak ježek hledal déšť, 1981
Andulka pod barevným kopcem, 1984
Pohádky pro 365 dní v roce (jen cizojazyčné vyd.), (s Z.K. Slabým), 1985
Cesta k Betlému, 1991
Čítanka pro 4. ročník ZŠ, (s Z.K. Slabým a Drahoslavou Pechovou) 1993
Než přijdou Vánoce, 1994
Neobyčejné dárky, 1995
Léto je tu pro děti, 1995
Čtení a hraní k uzdravování, (s Z.K. Slabým), 1999
Preclíková chaloupka, 2000
Ani den bez pohádky, čítanka nejen pro mateřské školy, (s Z.K. Slabým) 2000
Světlička a Tmáni, 2001
Šťastnou cestu s ježkem Františkem, 2005
Pohádky, které přinesl vítr, aneb Pohádkový rok, (s Z.K. Slabým) 2007
O zemi Tam a Jinde, 2012
S kocourem Vavřincem od jara do zimy (se Z. K. Slabým), 2013
Robin, pes a já, 2014
Prázdniny teprve začínají, 2014

 

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii