Image

Dagmar Lhotová
 (*22. 7. 1929, Plzeň)

spisovatelka

Vystudovala pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, pracovala jako redaktorka, také v SNDK a v Mateřídoušce.

Bibliografie
(jen první vyd.):
Vyzvání na cestu, Encyklopedie současné české poezie, (s Z.K. Slabým)1961
12 do tuctu, (s Z.K. Slabým) 1966
Hvězda, co se nezdá (výbor), 1967
Pohádka s trumpetou a bubínkem, 1969
Kocour Vavřinec a jeho přátelé, (s Z.K. Slabým) 1969
Návody z Hančina zápisníku, 1970
Julián a opice Alžbětka, 1970
Modrá pampeliška, 1971
Mami, pofoukej (výbor), (s Z.K. Slabým) 1971
Kocour Vavřinec a jeho přátelé na cestách, (s Z.K. Slabým) 1971
Pohádka z devátého klobouku, 1972
Příběhy malého slůněte, 1973
Kocour Vavřinec, detektiv sportovec, (s Z.K. Slabým) 1973
Prázdniny teprve začínají, 1975
Hančin zápisník, 1975
Kocour Vavřinec na vodě i ve vzduchu, (s Z.K. Slabým) 1977
Bartolomějové, 1979
Olympiáda kocoura Vavřince, 1980
Jak ježek hledal déšť, 1981
Andulka pod barevným kopcem, 1984
Pohádky pro 365 dní v roce (jen cizojazyčné vyd.), (s Z.K. Slabým), 1985
Cesta k Betlému, 1991
Čítanka pro 4. ročník ZŠ, (s Z.K. Slabým a Drahoslavou Pechovou) 1993
Než přijdou Vánoce, 1994
Neobyčejné dárky, 1995
Léto je tu pro děti, 1995
Čtení a hraní k uzdravování, (s Z.K. Slabým), 1999
Preclíková chaloupka, 2000
Ani den bez pohádky, čítanka nejen pro mateřské školy, (s Z.K. Slabým) 2000
Světlička a Tmáni, 2001
Šťastnou cestu s ježkem Františkem, 2005
Pohádky, které přinesl vítr, aneb Pohádkový rok, (s Z.K. Slabým) 2007
O zemi Tam a Jinde, 2012
S kocourem Vavřincem od jara do zimy (se Z. K. Slabým), 2013
Robin, pes a já, 2014
Prázdniny teprve začínají, 2014
Kouzelné léto, 2016
Velká kniha kocoura Vavřince (se Z. K. Slabým), 2017


Myšlenky z knih

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik