kryl150.jpg

Karel Kryl (*12. 4. 1944, Kroměříž - †3. 3. 1994, Mnichov, pohřben na pražském Břevnově)

básník, publicista, textař, zpěvák

Pocházel z rodiny známého tiskaře. Snad právě proto vyzdobil linoryty knížky svých přátel v edici Poezie mimo domov. Vystudoval bechyňskou keramickou školu.
Stal se novodobým Borovským a jeho odkaz není zdaleka doceněn.

Bibliografie: (jen první vydání)
Kníška Karla Kryla, 1972 (Köln)
(Z pod stolu)Sebrané spisy, 1978 (Toronto)
17 kryptogramů na dívčí jména, 1978 (München)
Slovíčka, 1980 (Toronto)
Z mého života, 1986 (Toronto)
Zbraně pro Erató, 1987 (München)
Amoresky, 1991
Půlkacíř, 1993
Nebýt stádem Hamletů, 1994 (kolektiv)
Krylogie, 1994
Znamení doby, 1996
Básně, 1997
Texty písní, 1997
Karel Kryl s námi, 1999
Krylova zpověď, 2004
Ostrov pokladů, 2005
Pochyby, 2006
Karel Kryl – rozhovory, 2006

https://home.tiscali.cz:8080/cz010955/

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic