klima_ivan_databaze

Ivan Klíma (*14. 9. 1931, Praha)

spisovatel, dramatik

Vystudoval češtinu a literární vědu na FF UK v Praze. Pracoval jako redaktor, od roku 1970 patřil mezi tzv. zakázané. 1990 - 1993 předsedou českého Pen klubu. V roce 2002 dostal Cenu Franze Kafky.

Bibliografie: jen první česká vydání)

Mezi třemi hranicemi, 1960
Bezvadný den, 1960
Karel Čapek, 1962
Kybernetická babička, 1962 (film-námět)
Hodina ticha, 1963
Zámek, 1964 (hra)
Milenci na jednu noc, 1964
Návštěva u nesmrtelné tetky, 1965
Kokrhací hodiny a jiné příběhy z Vlašských Klobúk a podobných Tramtárií, 1965 (dětská)
Mistr, 1967
Milenci na jednu noc, 1967
Porota, Cukrárna Miriam, 1968 (hra)
Klára a dva páni, 1968
Loď jménem naděje, 1969
Ženich pro Marcelu, 1969
Milenci na jeden den, 1970
Amerika, 1970 (hra)
Pokoj pro dva, 1971 (hra)
Markétin zvěřinec, 1971 (dětská)
Milostné léto, 1972 (exil)
Hromobití, 1973 (hra)
Ministr a anděl, 1973 (hra)
Soudce z milosti, 1976 (samizdat)
Má veselá jitra, 1978 (exil)
Nad procesem, 1980 (exil)
Moje první lásky, 1981 (exil)
Čekání na tmu, čekání na světlo, 1982 (exil)
Už se blíží meče, 1983 (exil)
Láska a smetí, 1986 (exil)
Moje zlatá řemesla, 1988 (exil)
Rozhovor v Praze, 1990
Uzel pohádek, 1991 (dětská)
Hry, 1991 (hra)
Ostrov mrtvých králů, 1992
Milostné léto, 1992
Milostné  rozhovory, 1995
Jak daleko je slunce, 1995
Poslední stupeň důvěrnosti, 1996
O chlapci, který se nestal číslem, 1998 (dětská)
Kruh nepřátel českého jazyka, 1998
Ani svatí, ani andělé, 1999
Velká věk chce mít též velké mordy, 2001
Jak přežít blahobyt, 2001
Premiér a anděl, 2003
Panna nebo netvor, 2004
Moje nebezpečné výlety, 2004
Kostlivec pod kobercem, 2005
Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory, 2007
Moje šílené století, 2009
Uprchlíci z cirkusu Gloria, 2010
Moje šílené století II, 2010
Spisy I, 2010
Spisy IV, 2011
Spisy III, 2011
Spisy II, 2011
Jak daleko je slunce, 2011
Spisy V, 2012
O lásce, tichu a zradě, 2012
Kokrhací hodiny, 2012
Jak se nestát vrahem, 2012
Spisy VI, 2013

Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton