krestan150.jpg

Rudolf Křesťan (*14. 3. 1943, Praha)

Po ukončení Základní školy navštěvoval Gymnázium v Karlových Varech.Když složil maturitní zkoušky,přihlásil se ke studiu na Novinářské fakultě University Karlovy v Praze. I tuto školu zvládl úspěšně. Od roku 1964 přispíval svými krátkými fejetony do časopisu Mladý Svět,kde pracoval až do roku 1993.

Rudolf Křesťan píše většinou fejetony, kterými se také nejvíce proslavil. V nich se zabývá úplně obyčejnými věcmi, které ho zrovna napadnou. Klade si otázky, které nám můžou připadat až malicherné. Ale autor se nad nimi díky své fantazii dokáže dobře zamýšlet. Uplatňuje při tom mnoho zajímavých postřehů a vtipné nadsázky.Jeho pohled na věci kolem nás je nezvyklý, ale i přesto jeho význam snadno chápeme.
Autorův jazyk je dobře srozumitelný. Pan Křesťan často používá různá přirovnání a překvapující slovní spojení a obraty. Pohrává si také s významy slov. To vše dohromady dává jeho knihám humorný ráz.

Bibliografie:
Kos a kosinus (pracoval s karikaturistou Vladimírem Renčínem, vydáno v roce 1969)
Budeš v novinách (spolupráce se žurnalistou Františkem Gelem, vydáno v roce 1976)
Myš v 11. patře (sbírka 100 fejetonů ze 70.let, vydáno v roce 1980)
Slepičí krok ( sbírka 111 fejetonů z let 1979 - 1984,vydáno v roce 1986)
Kočky v patách (sbírka 122 fejetonů z let 1984 - 1989,vydáno v roce 1991)

Poslední tři knihy tvoří Křesťanův projekt 333 křepelek, v němž je soustředěna část jeho fejetonů. Všechny tři knihy ilustroval Křesťanův kolega výtvarník Vladimír Nagaj (*1949)
Co láká poškoláka
Jak se do lesa volá
Kachna v bazénu (ilustrace Křesťanova manželka)

Rudolf Křesťan napsal přes 1000 fejetonů.
Na naši otázku, které jeho dílo se mu nejvíce líbí, autor odpověděl,že všechna svá díla považuje za jednu nedokončenou knihu.

Inspirující myšlenky...

Pravdou je: máme být bídní a jsme. Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla, které člověka potkává, je člověk sám: homo homini lupus neboli člověk člověku vlkem, jak pravil Plautus v Komedii oslovské z roku 495. Kdo správně pochopí tuto tezi, uvidí svět jako peklo, které převyšuje peklo Dantovo tím, že ďáblem musí být jeden druhému, k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý. Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího, který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim: „Utrpení a umírání je vaše určení: tak na sebe střílejte z pušek a kanónů!“ a oni to dělají.
Arhur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa