karpianus150x

Ladislav Karpianus (*21. 1. 1985, Plzeň)

spisovatel, scenárista, novinář

Narodil se v Plzni, ale po třech letech se přestěhoval nebo spíš “byl přestěhován” svými rodiči do Mariánských Lázní, kde žije přechodně dodnes. V Plzni vystudoval obor Technické lyceum na Střední průmyslové škole elektrotechnické, ale poté se přestěhoval do Prahy, kde získal bakalářský diplom v oboru Tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého a kam dosud dochází na navazující magisterské studium.
Je zakladatelem a bývalým šéfredaktorem kulturního portálu NeKultura.cz, a organizátorem dříve pořádaných NeKulturních večerů, literárním recenzentem kulturní rubriky Deníku a externím redaktorem literárního občasníku Rukopis.

Je spoluautorem úspěšné sbírky hororů pro děti Zuby nehty a sbírky dobrodružných příběhů Tisíc jizev, které vyšly v nakladatelství Albatros. Stejně tak je spoluautorem sbírky detektivních povídek Ruce vzhůru, která má vyjít v nakladatelství Knižní klub.

V nakladatelství Albatros také sestavil a převyprávěl pro děti výbor textů literárních klasiků s názvem Velká kniha neobyčejných zvířat. V příštím roce mají ve stejném nakladatelství vyjít hned dva jeho autorské počiny. Pohádka pro děti s názvem Kryštofův Vzdušný zámek a novela pro dospělé s názvem ProDělej!.
Zároveň se podílí jako placový scenárista na sitcomu Comeback, který vysílá TV NOVA, a nyní píše scénáře nového dětského seriálu pro ČT.

Bibliografie:

Zuby nehty (2007)
Tisíc jizev (2008)
Velká kniha neobyčejných zvířat (2009)

Kryštofův vzdušný zámek (2010)


Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic