Image

Jiří Krupička
(*5. 5. 1913, Praha - †24. 4. 2014, Edmonton)

český geolog, esejista a exulant, emeritní profesor University of Alberta v Edmontonu

Jiří Krupička vystudoval moderní jazyky na Filosofické fakultě UK (1932-1937) a poté geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1947 získal doktorát přírodních věd. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen na šestnáct let do vězení za pokus odeslat do zahraničí rukopis své knihy Člověk a lidstvo. Prošel věznicemi a uranovými tábory (Bory, Jáchymovsko, Horní Slavkov, Příbramsko, Leopoldov). Leopoldovská vyhlazovací věznice se mu stala kulisou pro pozoruhodné svědectví zachycené v knize Stará pevnost. Propuštěn byl v roce 1960.
Příbramský uranový geopark, umístěný v areálu bývalého lágru Vojna, dnes Památníku Vojna, pobočce Hornického muzea Příbram, nese od roku 2013 jméno Jiřího Krupičky.
Během pražského jara spoluzakládal K-231, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 emigroval nejprve do Nizozemska a poté do Kanady. Do roku 1988 geologii na University of Alberta v Edmontonu.
V lednu 2001 mu byla udělena cena PEN klubu za celoživotní dílo.

Bibliografie - úvahy a eseje
Krupička, Jiří. Dopis z Ruska (1987), Cramerius Publishing House, Helvetia,
Krupička, Jiří. Renesance rozumu (1993/94), 556 s., Čs. spisovatel, Praha
Krupička, Jiří. Flagelantská civilizace (1999), 340 s., Vyd. Hynek, Praha, ISBN 80-85906-83-X
Krupička, Jiří. Zkouška dospělosti (2000), 249 s., Nakl. Paseka, Praha, ISBN 80-7185-270-8
Krupička, Jiří. Stará pevnost (2001), 100 s., Nakl. Paseka, Praha, ISBN 80-7185-377-1
Krupička, Jiří. Rozmanitost života (2002), 414 s., Nakl. Paseka, Praha, ISBN 80-7185-076-4
Krupička, Jiří. Kosmický mozek (2005), 158 s., Nakl. Paseka, Praha ISBN 80-7185-691-6
Krupička, Jiří. Zmatek (2008), 448 s., Nakl. Paseka, Praha, ISBN 80-7185-869-2

Ocenění:
1990 – Český geologický ústav mu udělil čestnou medaily dr. Cyrila Purkyně za zásluhy o geologii
1992 – oceněna podpora jeho krajanské činnosti Masarykovou cenou, nejvyšším uznáním Českého a slovenského sdružení v Kanadě
1993 – Akademickou radou Akademie věd České republiky udělena zlatá oborová čestná plaketa F. Pošepného za zásluhy v geologických vědách
2000 – výborem Českého centra Mezinárodního PEN klubu udělena Cena PEN klubu pro rok 2000 jako výraz ocenění celoživotního literárního díla a zásluh o českou literaturu
2009 – uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně, za zásluhy o stát v oblasti vědy
2012 – ministrem obrany udělen Pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu a osvědčení o tomtéž

Z úvah Jiřího Krupičky - argumentace pro Renesanci rozumu

a) Běh kosmu, včetně života na Zemi, je založen na pravděpodobnosti, nikoli na konečné, definitivní Pravdě. Proto není jen stálým opakováním, ale i vznikem nového.

b) Svět je poznatelný; v míře, dostatečné pro zachování života lidské společnosti, i v kritických situacích.

c) Poznání nikdy nekončí. Jeho motorem je kolektivní rozum generací. zastaví je teprve smrt lidstva.

d) Rozum dává poznání řád. Bez rozumu je život jen okamžitá přítomnost, která si není vědoma ani minulosti, ani budoucnosti.

e) Logika je pouze jednou ze schopností rozumu, i když nesmírně důležitou. Ponechána sama sobě dochází k absurditám.

f) Sídlo rozumu je v mozku. Bez tohoto úžasného klubka neuronů, dítěte čtyř miliard let hry pravděpodobnosti, není myšlení na této Zemi.

g) Móda moderní doby utápí rozum ve skepsi a v psychologizaci lidského života.

h) Jedinec dostal od společnosti, minulé i současné, nesrovnatelně víc, než jí vrací. Každý, i největší génius, je velkým dlužníkem nespočetných generací před ním za otevřenou pokladnici lidského poznání; současné společnosti dluží za polidštění z nahého novorozeněte.

i) Zájem společnosti má přednost před zájmem jednotlivce. Rozum je rozhodčím.

j) Myšlenka zůstává mrtvá, není-li sdělena druhým. Nesrozumitelné vyjádření myšlenku zabíjí.

Inspirující myšlenky...

Nikoli pro nic za nic starodávní moudří lidé zobrazovali a vyličovali Štěstěnu jako bytost slepou, nemající vůbec zraků. Vždyť zahrnuje svými poklady stále jen lidi špatné a nehodné, nikdy si nevybírá nikoho ze smrtelníků se soudnou rozvahou, naopak, pobývá nejraději u těch, kterým by se musela zdaleka vyhnout, kdyby viděla; a co je nadevše horší, daří nás rozličnými, ba přímo opačnými pověstmi, takže se člověk špatný pyšní pověstí dobrého muže a naopak, muže zcela bezúhonného stíhá pověst škodlivá.
Apuleius, Zlatý osel