hruby150.jpg

Josef Hrubý (*10. 5. 1932, Černětice u Volyně - + 19. 7. 2017, Plzeň)

básník, překladatel, novinář, knihovník, pracoval i v památkové péči, zahrál si v několika českých filmech

Vystudoval dokumentaristiku na FAMU.

Publikuje od roku 1958 v různých časopisech např. Kulturní tvorba, Literární noviny, Plamen, Host do domu atd., knižně do roku 1989 jen pár bibliofilií, jinak oficiálně od r. 1969 - 1989 nemohl publikovat.

Výběr z bibliografie:

Básně, 1991
Za pět peněz klíč, 1992
Zrzavé údolí, 1993
Yorick, 1995
Znamení Býka, 1999
Pálení básní, 1999
Básně na pohlednici, 2002
Osoby, 2004
Krážem, 2006
Volyně a jiné krátké řádky, 2007
Modř nebeská, 2009

Hovory, 2008
Polyphony, 2010

Otylé ach, 2010
Milost, 2013
Na prahu života. 2016

 
Josef Hrubý: Miláček Arcimboldo
vyd. Protis, 1. vyd. 2007

ukázka:
 
PO LÉTECH STEJNÉ TAK

otevřená kniha
ze šestnáctého století
Je večer
Byl večer
Bude večer
I z dálky
jsou blízko tvé dopisy
A zítra:
řekni mi to ještě jednou
a ještě a ještě

Inspirující myšlenky...

Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.
Jacques-Yves Cousteau /1910 – 1997)