smid_zdenek Zdeněk Šmíd (*17. 5. 1937, Kdyně – †9. 4. 2011, Seychely)

spisovatel

Pracoval jako učitel a středoškolský profesor, v letech 1985–86 jako redaktor Západočeského nakladatelství v Plzni. Pak se stal spisovatelem z povolání. Dlouhou dobu žil v Karlových Varech, později v Praze.

Bibliografie:

Sbohem, Dicku, 1977
Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii, 1979
Trojí čas hor, 1981
Strašidla a krásné panny, 1983
Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách, 1984
Dudáci a vlčí hlavy, 1987
Babinec, 1988
Nejlepší holka našeho života aneb Miss Porta, 1988
Jan, černý proutník, 1990
Předposlední trubadúr, 1991 – parafráze českých pověstí
Cejch, 1992
Útok na Vyvolenou, 1995 (napsáno v 80. letech)
Bombarda Joe, 1996
Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou, 1998
S kytarou v Antarktidě, 1998
Mé staré dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím i žitím, 1999
Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili, 2000
Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili, 2001
Lesk a bída Čekání, 2001
Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění, 2002
Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili, 2004
Otava, Putování po řece, 2005
Dlouhé noci Vikingů aneb Vraťte nám rabiáty, 2006
Pohádky pro dobrodruhy, 2007
Lužnice, 2008
Proč bychom se nepřiznali aneb jak to bylo doopravdy, 2009
Starci na Aljašce aneb proč bychom se nezmrazili, 2009

Inspirující myšlenky...

Tam, kde ještě před stoletím plápolaly ohně a žena byla dobývána zdlouhavým namlouváním či umným flamengem či fandangem, stojí dnes a bortí se mrakodrapy na knoflíky. Smysly člověka se změnily, smysly, které mu příroda přisoudila a tvářela je statisíce let. Nikdo nikomu nepodá ruku, nikdo se nikomu nepodívá do očí, nic neplatí. Podání ruky, které bylo smlouvou, se zlehčilo a zpohodlnělo v papír, který se hodí do kamen.
Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti