horejsi jindrich

Jindřich Hořejší (*25. 4.1886, Praha - †30. 5.1941, Praha)

básník, překladatel

Bratr Josef byl významným překladatelem a bratr Alexandr publikoval pod pseudonymem Jan Alda. V roce 1904 maturovala a už tenkrát psal do různých časopisů pod pseudonynem Jan Hořejší, J.Králíček a Jindřich Bohnický. V roce 1905 - 1914 pobýval ve Francii. Zde se seznámil s Gellnerem a Tomanem. Ve Francii vystudoval Francouzštinu a literaturu na Sorbonně a ekonomii v Dijonu. Od roku 1922 byl úředníkem Ústředního statistického úřadu. Ve 20. letech byl členem skupiny Devětsil. 

Knihy:
Hudba na náměstí – 1921
Korálový náhrdelník – 1923
Den a noc – 1931
Návrat ztraceného syna, 1940
Paní z námořé, 1966

Dramata:
Damasa Pětipsa život a dílo
Haló, děvče

Scénář pro film:
Provdám svou ženu

Překlady:
Překlady, především z francouzštiny (Guillaume Apollinaire, Molier, Jehan Rictus, Tristan Corbiere, Émile Verhaeren, prokleté básníky).
Do francouzštiny přeložil Osudy dobrého vojáka Švejka od J. Haška.

Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)