hora-josef-biografie

Josef Hora
(*8. 7. 1891, Dobříň – 21. 6. 1945, Praha)

básník, překladatel, novinář, literární kritik

Po maturitě odešel do Prahy, kde trvale žil od roku 1919. Jako redaktor působil v novinách Právo lidu, v roce 1921 přešel k Rudému právu, kde vedl kulturní rubriku.
Po vyloučení z komunistické strany (1929 – Manifest sedmi) se stal po J. Vodákovi vedoucím kulturní rubriky Českého slova.
Působil také v časopisech Moderní revue, Zvon. Později vydával vlastní časopis Plán. Podílel se i na obsahu Literárních novin.
Hodně cestoval. Navštívil Itálii, SSSR, Německo, Francii, Estonsko, Maďarsko a Jugoslávii.
V roce 1945, po dlouhé nemoci umírá, je pohřben na Slavíně na Vyšehradě. Jeho pohřeb se stal národní manifestací z radosti nad nabytou svobodou, nad rakví promluvil František Halas a Jaroslav Seifert přednesl své verše věnované Horovi.
Byl vynikající překladatel z ruštiny, přeložil Puškinova Evžena Oněgina (dodnes nepřekonaný překlad). Dále překládal Lermontova, Jesenina a Pasternaka, pořídil také výbor ze slovinské poezie: Hvězdy nad Triglavem.
In memoriam byl jako první jmenován národním umělcem.

Sbírky
Básne (1915)
Strom v kvetu (1926)
Pracující den (1920)
Srdce a vrava sveta (1922)
Bourlivé jaro (1923)
Itálie (1925)
Struny ve vetru (1927)
Mít krídla (1928), Deset let (1929),
Tvuj hlas (1930)
Tonoucí stíny (1933)
Dve minuty ticha (1934)
Tiché poselství (1936)
Máchovská variace (1936)
Domov (1938)
Jan houslista (1939)
Zahrada Popelcina (1940)
Zápisky z nemoci (1945)
Proud (1945)

Próza
Hladový rok (1926)
Socialistické naděje (1922)
Dech na skle (1938)

Inspirující myšlenky...

Vše je podvod: hledat nejmenší míru klamů, držet se průměru, usilovat o krajnosti. V prvém případě dobro odvádíme tím, že je chceme získat příliš snadno, zlo, že mu klademe příliš nepříznivé bojové podmínky. V druhém případě dobro podvádíme tím, že o ně neusilujeme ani ve věcech pozemských. V třetím případě dobro podvádíme tím, že se od něho co nejvíc vzdalujeme, zlo, že bychom je rádi vystupňovali do krajnosti a tím snad zbavili moci. Měli bychom tedy dát přednost druhému případu, neboť´dobro podvádíme vždy, ale zlo v tomto případě, jak se aspoň zdá, nikoliv.
Franz Kafka, Aforismy