frynta150.jpg

Emanuel Frynta (*3. 1. 1923, Slapy – †11. 10. 1975, Praha)

Překladatel, básník, filmový scénárista, literární kritik, editor a autor rozhlasových cyklů
Studoval rusistiku na FF UK. Debutoval v roce 1945 v Akordu, dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrobě. Byl nejvýraznější představitel nonsensové poezie v Československu.

Bibliografie:

Vánoce starého Kristiána, 1940
Český bibliofil, 1941
Domov (s Martinovským J. O.), 1946
Náš rok (s Martinovským J. O, Svobodovou N.), 1947
Franz Kafka lebte in Prag, 1960
Jan Lukas, 1961
Reni und das Reh, 1962
Eva Fuková, 1963
Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti, 1964
Kafka et Prague, 1964
Hašek the Creator of Schweik, 1965
Modří husaři, 1967
Balagán, 1968
Zastřená tvář poezie, 1969
Von goldenen Zeiten (S V. Hulpachem a V. Cibulouú, 1970
Dvanáct věků, 1971
Zlatý věnec (s F. Hrubínem a E. Petiškouú, 1973
Moudří blázni: Knížka historek, pohádek, povídek a veršů o moudrém bláznovství a bláznivé moudrosti, 1973
Náčrt základů Hrabalovy prózy
Pábitel Bohumil Hrabal
Písničky bez muziky, 1988  
Závratné pomyšlení, 1993

Překlady viz stránky Obce překladatelů
https://www.obecprekladatelu.cz/F/FryntaEmanuel.htm



Inspirující myšlenky...

Všímal jsem si koše na odpadky u dveří jejího bytu, a tak jsem zjistil, že pravidelně čte obrázkové magazíny, cestovní prospekty a horoskopy; že kouří exkluzívní cigarety Picayunes; že se živí hlavně tvarohem a dohněda upraženými krajíčky okoralého chleba; že jí vlasy tak zestrakatěly trochu jejím přičiněním. Z téhož pramene jsem poznal, že dostává žoky psaníček od vojáků na různých frontách. Vždycky byla roztrhána jakoby na záložky do knih. Někdy jsem si z toho koše jednu vytáhl. Nejčastěji se v nich vyskytovala slova jako nezapomeň a stejská se mi po tobě a prší a piš, prosím tě a sakra a vem to ďas, a také opuštěnost a láska.
Truman Capote, Snídaně u Tiffanyho