frynta150.jpg

Emanuel Frynta (*3. 1. 1923, Slapy – †11. 10. 1975, Praha)

Překladatel, básník, filmový scénárista, literární kritik, editor a autor rozhlasových cyklů
Studoval rusistiku na FF UK. Debutoval v roce 1945 v Akordu, dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrobě. Byl nejvýraznější představitel nonsensové poezie v Československu.

Bibliografie:

Vánoce starého Kristiána, 1940
Český bibliofil, 1941
Domov (s Martinovským J. O.), 1946
Náš rok (s Martinovským J. O, Svobodovou N.), 1947
Franz Kafka lebte in Prag, 1960
Jan Lukas, 1961
Reni und das Reh, 1962
Eva Fuková, 1963
Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti, 1964
Kafka et Prague, 1964
Hašek the Creator of Schweik, 1965
Modří husaři, 1967
Balagán, 1968
Zastřená tvář poezie, 1969
Von goldenen Zeiten (S V. Hulpachem a V. Cibulouú, 1970
Dvanáct věků, 1971
Zlatý věnec (s F. Hrubínem a E. Petiškouú, 1973
Moudří blázni: Knížka historek, pohádek, povídek a veršů o moudrém bláznovství a bláznivé moudrosti, 1973
Náčrt základů Hrabalovy prózy
Pábitel Bohumil Hrabal
Písničky bez muziky, 1988  
Závratné pomyšlení, 1993

Překlady viz stránky Obce překladatelů
https://www.obecprekladatelu.cz/F/FryntaEmanuel.htm




Inspirující myšlenky...

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne