franc250.jpg

Václav Franc (*26. 10. 1961, Jičín)

Pracuje jako zubní lékař v Nové Pace. Je člen Obce spisovatelů (od roku 2007) Publikuje  příležitostně v novinách a časopisech,

- autor  próz vydaných vlastním nákladem (Objev profesora Hybrise, Jak uvadá láska, Atentát na senátora Murdycha, Vědecká práce mé ženy, Agónie, Jak na Nový rok) a próz ze zdravotnického prostředí (Veselo jak u zubaře, Zubař po pracovní době),

- v nakladatelství Půlnoc v Táboře vyšly dvě sbírky  poezie Kdy město chodí spát (2000, věnováno Nové Pace) a Olympiáda v ZOO (2001, poezie pro děti),

- v roce 2005 vydal v nakladatelství Alfa- Omega sbírku poezie Autogramy dětství,

- v roce 2007 vyšla v edici Družstevní práce ve spolupráci nakladatelství Protis a Dauphin knížka František,

- v roce 2007 autor vydal v nakladatelství Alfa – Omega knížku Něco na zub pro zubaře a jejich pacienty,

- organizátor literární soutěže Řehečská slepice.

- vydává časopis KOBRA (=Kulturní občasník regionálních autorů) a ČAJ (Časopis autorů Jičínska), viz www.kobra.bloguje. cz  

Na literárních soutěžích získal řadu ocenění (např. 2.cena na Literární Vysočině 2006 za prózu).

další bibliografie:

Agónie, 2007

Bystřice aneb Kde lišky dávají dobrou noc, 2009

Svědek neposkvrněného početí, 2010

Dobrý zločin, 2010

Adresa: K Hájku 1724, 509 01 Nová Paka,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
www.franc.bloguje.cz


 


Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.