dyk_viktor

Viktor Dyk
(*31. 12. 1877,  Pšovka u Mělníka - †14. 5. 1931, Lopud, Jugoslávie)

básník, prozaik, dramatik, novinář a politik

Dyk patří spolu s Bezručem, Šrámkem a Tomanem ke generaci protispolečenských buřičů, kteří byli aktivní na přelomu 19. a 20. století. Viktor Dyk vystudoval gymnázium, nedokončil práva. Rozhodl se pro dráhu svobodného spisovatele, žurnalisty a politika. Ostře kritizoval hradní politiku T.G.Masaryka a Beneše.
Dyk byl velmi plodným autorem a jeho dílo zahrnuje snad všechny literární druhy: lyriku i epiku, prózu i dramata. Nejvýznamnější je přitom jeho poezie. Byl oceněný za své dílo státní cenou. Dyk umírá na dovolené u Jaderského moře, při procházce po pobřeží na srdeční slabost.

Bibliografie Poezie

A porta inferi (1897)
Síla života (1898)
Marnosti (1900)
Satiry a sarkasmy (1905)
Milá sedmi loupežníků (1906)
Pohádky z naší vesnice (1910)
Giuseppe Moro (1911)
Zápas Jiřího Macků (1916)
Noci chiméry (1917)
Devátá vlna (1930)
Lehké a těžké kroky (1915)
Anebo (1917)
Okno (1921)
Poslední rok (1922)

Bibliografie  Próza

Stud (1900, povídka )
Hučí jez a jiné prózy (1903)
Konec Hackenschmidův (1904, román, 3. díl tetralogie)
Prosinec (1906, román)
Prsty Habakukovy (1906, román)
Píseň o vrbě (1908, sbírka povídek)
Příhody (1911, sbírka povídek)
Krysař (1915, novela)
Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova (1923, povídka)
Tichý dům (1921, povídka )
Zlý vítr (1922, sbírka povídek)
Prsty Habakukovy (1925, román)
Můj přítel Čehona (1925, povídka )
Dědivadelní hra (1927, povídka)
Holoubek Kuzma (1928, povídka)
Soykovy děti (1929, román)

Bibliografie Drama

Epizoda (1906, i prem.)
Posel (1907)
Zmoudření Dona Quijota (1913)
Veliký mág (1914)
Zvěrstva (1919)
Ondřej a drak (1919)
Revoluční trilogie (1921)
Napravený plukovník Švec (1929)

Bibliografie Politika

Ad usum pana prezidenta republiky

 


Inspirující myšlenky...

Všiml jsem si, že dítě vůbec nestačí na rozlehlý výpravný celek (jako je třeba obrázek města s množstvím domů, s různými architektonickými detaily, okapy, střechami a stříškami, povozy a lidmi). Všiml jsem si, že si z takových obrázků vždycky vybraly jednu nebo dvě věci, třeba docela nevýznamné, které ani nebyly pro obsah nějak typické, zkrátka takové, které jim padly do oka, ať už to byla jen žába nebo veverka, princezna nebo jak se někdo směje. A rychle otočily list, aby viděly, co je na dalším.
Stanislav Kolíbal o ilustrování Stromu pohádek