cervenkova

Jana Červenková 
(*18. 1. 1939, Praha)

Spisovatelka

Jana Červenková se narodila v Praze. Po absolvování Vysoké školy pedagogické rok učila v Plané u Mariánských Lázní a poté rok v Praze, pak se věnovala péči o rodinu a pracovala v krátkodobých zaměstnáních. Po roce 1989 byla zaměstnána jako redaktorka Literárních novin, Prostoru, Tvaru, Nových knih aj.
Své první literární příspěvky uveřejňovala Jana Červenková především v časopisech pro děti a mládež (mj. v Ohníčku, Sluníčku a Zlatém máji) a také její první knížky, zvláště po roce 1969 publikované s velkými časovými prodlevami, se zaměřovaly zejména na problematiku adolescentních hrdinek. Dlouhodobě aktivně působí ve výboru PEN klubu. Žije v Praze.

Ocenění:
1999 cena Toma Stopparda za knihu Kurz potápění

Bibliografie:
Dřív než vyšel, 1963
Čtyřlístek pro štěstí, 1969
My dva doma, 1976
Krok přes práh, 1978
Semestr života, 1981
Věno pro Ivettu Márovou, 1989
Jak vypadá nic, 1993
Kurz potápění, 1998
Pozdní láska, 2004
Učebnice nizozemštiny, 2008 s Olgou Krijtovou
Otevři oči, zavři pusu, 2014

Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby