brezina otokar

Otokar Březina (*13.9. 1868, Počátky – †25.3. 1929, Jaroměřice nad Rokytnou)
vlastním jménem Václav Jebavý

básník a spisovatel

Celé Březinovo dílo prostupuje základní zákonitost: každé vzepětí, opojení či radost je vzápětí vystřídáno depresí, únavou a smutkem. Tyto dva póly, mezi nimiž Březinův básnický svět osciluje, ovládají nejen myšlenkovou vrstvu jeho poezie, ale ovlivňují i tvar jeho veršů – v básnických vizích, v nichž je vyostřen konflikt mezi snem a skutečností.
Březinova básnická tvorba, stojí často na pomezí mezi uměním a filozofickou meditací, patří umělecky i myšlenkově k nejnáročnějším hodnotám evropského literárního symbolismu.

Roku 1928 získal Státní cenu za literaturu.

Dílo:
Román Eduarda Brunnera (1891) nepublikován
Tajemné dálky (1895)
Svítání na západě (1896)
Větry od pólů (1897)
Stavitelé chrámu (1899)
Ruce (1901)
Hudba pramenů (1903)
Skryté dějiny – kniha esejů vyšla poprvé v úplnosti 1970
Hudba pramenů a jiné eseje (1989), (1996).
Korespondence I (1884-1908)
Korespondence II (1909-1929) (2004)

Myšlenky z knih

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne