borkovec petr

Petr Borkovec
(*17. 4. 1970, Louňovice pod Blaníkem)

básník, překladatel, publicista

Básnické sbírky
Prostírání do tichého, Pražská imaginace, 1990
Poustevna, věštírna, loutkárna, Mladá fronta, 1991
Ochoz, Mladá fronta, 1994
Mezi oknem, stolem a postelí, Český spisovatel, 1996
Polní práce, Mladá fronta, 1998
A. B. A. F., Opus, 2002 — volný cyklus dvanácti básní
Needle-book, Paseka, 2003
Vnitrozemí, Fra, 2005
Berlínský sešit/ Zápisky ze Saint-Nazaire, Fra, 2008
Milostné básně, Fra, 2012

Antologie, sborníky
Krajiny milosti. Antologie české duchovní lyriky XX. století, 1994
Sborník k pětasedmdesátinám Ivana Slavíka, 1995.

Překlady
U řek babylónských, Torst, 1996 — antologie ruské emigrační poezie
Sofoklés: Král Oidipús, premiéra HaDivadlo 1998, knižně Větrné mlýny 1999 — překlad spolu s Matyášem Havrdou
Jasná luna v prázdných horách, Paseka, 2001 — antologie klasické korejské poezie (spolu s Vladimírem Puckem)
Aischylos: Oresteia, premiéra a vydání překladu v pražském Národním divadle 18. června 2002 — překlad spolu s Matyášem Havrdou
Vladimir Nabokov: Ut pictura poesis, Triáda, 2002) — překlad spolu s Jaroslavem Kabíčkem
Vladislav Chodasevič: Těžká lyra, Opus, 2004 — přeložili Petr Borkovec (básně) a Miluše Zadražilová (eseje)
Jurij Odarčenko: Verše do alba, Fra, 2005
Jevgenij Rejn: Bylo, byli, byla, byl…, Opus, 2005

Ocenění
1995 — Cena Jiřího Ortena za rok 1994 za sbírku Ochoz
2001 — Cena Huberta Burdy (Hubert-Burda-Preis)
2001 — Cena Norberta C. Kasera (Norbert-C.-Kaser-Preis) za německý překlad sbírky Polní práce
2002 — Prémie Tomáše Hrácha za překlad Oresteie (s M. Havrdou)
2004 — Cena Josefa Jungmanna (hlavní tvůrčí odměna) za překlad básnické části díla Vladislava Chodaseviče Těžká lyra

Inspirující myšlenky...

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid