bartos150.jpg

František Bartoš (*16. 3. 1837, Mlatcov u Zlína - †11. 6. 1906, Mlatcov)

Vystudoval na vídeňské univerzitě řečtinu, latinu a češtinu, působil jako pedagog ve Strážnici, Olomouci, Těšíně a v Brně, nakonec jmenován školním radou. Obdržel cenu Akademie nauk v Petrohradě za první díl Dialektologie moravské, dostal rytířský kříž Řádu Františka Josefa. Byl členem Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění aj. Kromě pedagogických, národopisných, církevních prací sebral národní písně a psal knihy pro mládež:

Výběr z bibliografie:

Anthologie z národních písní českoslovanských, 1873
Vesna, 1876
Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými, 1882
Kytice z národních písní moravských, 1890
Moravský lid. 1892
Naše děti, 1898
Domácí čítanka z lidu pro lid, 1900
Národní písně v nově nasbírané, 1901
Kytice z národních písní moravských, slovenských i českých, kterouž uvili František Bartoš a Lev Janáček, 1901

Jeho pohádky, říkadla a hádanky z Kytice vycházejí stále.


Inspirující myšlenky...

Nejskvělejší díla velkých mužů pocházejí všechna z doby, kdy ještě museli psát zadarmo nebo za nepatrný honorář. Takže i tady se osvědčuje španělské přísloví: Honra y provecho no caben en un saco. Čest a zisk se nevejdou do téhož pytle.
Arthur Schopenhauer