bartos150.jpg

František Bartoš (*16. 3. 1837, Mlatcov u Zlína - †11. 6. 1906, Mlatcov)

Vystudoval na vídeňské univerzitě řečtinu, latinu a češtinu, působil jako pedagog ve Strážnici, Olomouci, Těšíně a v Brně, nakonec jmenován školním radou. Obdržel cenu Akademie nauk v Petrohradě za první díl Dialektologie moravské, dostal rytířský kříž Řádu Františka Josefa. Byl členem Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění aj. Kromě pedagogických, národopisných, církevních prací sebral národní písně a psal knihy pro mládež:

Výběr z bibliografie:

Anthologie z národních písní českoslovanských, 1873
Vesna, 1876
Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými, 1882
Kytice z národních písní moravských, 1890
Moravský lid. 1892
Naše děti, 1898
Domácí čítanka z lidu pro lid, 1900
Národní písně v nově nasbírané, 1901
Kytice z národních písní moravských, slovenských i českých, kterouž uvili František Bartoš a Lev Janáček, 1901

Jeho pohádky, říkadla a hádanky z Kytice vycházejí stále.

Inspirující myšlenky...

Cožpak časopisy jsou svobodné? Jsme snad my svobodní? Když si pomyslím, že je zapotřebí snad osmadvaceti formalit, aby se mohla spustit loďka na řeku, dostávám chuť odstěhovat se mezi lidožrouty! Vláda nás požírá! Všechno náleží jí, filosofie, právo, umění, boží vzduch. Připíjím na úplné zničení nynějšího řádu, to jest všeho, čemu se říká výsada, monopol, direkce, hierarchie, autorita, stát!
Gustave Flaubert (2.12. 1821 – 8.5. 1880), Citová výchova