arbes Jakub Arbes (*12. 6. 1840, Praha – †8. 4. 1914, Praha)

publicista, spisovatel

Pocházel z chudých poměrů, ale pro velmi dobré výsledky ve škole se postupně dostal na gymnázium a Polytechniku v Praze. Přesto se celý život živí  jako noviná a to od roku 1867, kdy začal v časopise Hlas. Později žije v Kutné Hoře jako redaktor časopisu Vesna kultnohorská. Stal se majitel Našich Listů (Národních Listů) ale byl za svíé články odsouzen na 15 měsíců do vězení. Po návratu působí jako dramaturg Prozatímního divadla, ale po ztrrátě tohoto zaměstnání se živí až do své smrti jako voilny novinář a spisovatel.

V literatuře zavedl nový způsob literárního psaní, tzv. romaneto, což je obsáhlejší povídka s dobrodružným, napínavým dějem. Jsou zde dramatické zápletky s překvapivým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, tajemnost, která nakonec najde racionální vysvětlení.
Za své romaneto Newtonův mozek je poivažován za zakladatele české scifi literatury.


Romaneta

Ďábel na skřipci (1865)
Elegie o černých očích (1865 – 1867)
Svatý Xaverius (1873)
Sivooký démon (1873)
Zázračná madona (1875)
Ukřižovaná (1876)
Newtonův mozek (1877)
Akrobati (1878)
Zborcené harfy tón (1885 – 1886)
Lotr Gólo (1886)
Duhový bod nad hlavou (1889)
Duhokřídlá Psýché (1891)
Poslední dnové lidstva
Kandidáti existence
Šílený job
Etiopská lilie

Romány

Moderní upíři
Štrajchpudlíci
Mesiáš
Anděl míru
Kandidáti existence
Český Paganini
Záhadné povahy
Z duševní dílny básníků

Arbesova publicistika

Epizody
Pláč koruny české neboli Nová persekuce

Inspirující myšlenky...

Mohli byste předpokládat, že lidmi určenými k vykonávání té řezničiny se opovrhuje! Ne. Zahrnují se poctami! Oblékají se do látek zářivých barev a zdobí se zlatem; na hlavě nosí chocholy z peří, na prsou ozdoby; a udělují jim vyznamenání, odměny a tituly všeho druhu. Jsou hrdí, vážení, ženy je milují, dav je oslavuje jen proto, že jejich posláním je prolévat lidskou krev! Nosí po ulicích své smrtící nástroje a chodci v občanských tmavých šatech se na ně závistivě dívají. Poněvadž zabíjet, to je zákon, který příroda uložila do srdcí lidí! Nic není tak krásné a úctyhodné jako zabíjení!
Guy de Maupassant, Šílenec