Image

Ludvík Aškenazy
(*24. 2. 1921, Český Těšin - †18. 3. 1986, Bolzano)

Český prozaik, dramatik, reportér a scenárista

Narodil se 24. února 1921 v Českém Těšíně. Pocházel z židovského prostředí, které ovlivnilo jeho tvorbu. Studoval na gymnáziu v Polské Stanislavi, později studoval na vysoké škole ve Lvově slavistiku. Po studiích nastoupil na místo učitele v Berčeguru v Kazachstánu, ale po přepadení Sovětského svazu se přihlásil do čs. armádního sboru v SSSR. V jeho řadách se vrátil do republiky, kde od roku 1945 pracoval v cizojazyčném vysílání Čs. rozhlasu v Praze a později jako jeho zahraniční komentátor. Tato profese velmi ovlivnila jeho spisovatelské začátky, neboť díky své funkci hodně cestoval, a to nejen po Evropě. Byl také v Americe a v Orientu.

Aškenazy byl komunistickou ideologií ovlivněn natolik, že se jí nevyhnula ani jeho beletristická tvorba první poloviny 50. let. V 2. polovině však objevil svět, ve kterém se mohl teprve plně rozvinout - svět dětství a fantazie, svět do kterého vstoupil, aby unikl vzpomínkám na zážitky z války. Jeho Dětské etudy (1955) se vyznačují ničím nezatíženým jemným humorem, citem pro půvab naivity a hravou obrazotvorností. Z dalších děl z tohoto období například: Ukradený měsíc (1956), Milenci z bedny (1959), Psí život (1959), Černá bedýnka (1960). Pohádku „Putování za švestkovou vůní“ je možné považovat za jediný autorův pokus o román. Ač určena pro děti, vyšla zprvu pro dospělé a těšila se svého času značné popularitě. Protagonisté jeho knih jsou často děti a hranice mezi knihami pro děti anebo o dětech je u tohoto autora často záměrně trochu nezřetelná.

Vzdálení se politice (a jejím idejím) ovlivnilo charakter jeho povídek a her, v nichž stále doznívala zkušenost s nacistickým terorem a násilím (Vajíčko, hra Host). Byl i scénárista a dramatik a autor rozhlasových her. Ve své době patřil Aškenazy k našim nejpřekládanějším autorům - jeho díla byla překládána především do němčiny, ruštiny, polštiny a maďarštiny. 

Roku 1968 emigroval do Německa, dál byl spisovatelem na volné noze, po nějaké době začíná psát pouze německy. Napsal zde řadu povídek a próz převážně pro děti. Za sbírku pohádek Wo die Fuechse Blockfloete spielen získal Německou státní cenu za dětskou literaturu. Další úspěch zaznamenaly i knižky Wo die goldene Schildkroete tanzt a Du bist einmalig. Mimo řady pohádek psaných pro rozhlas (převážně Bayerische Rundfunk), napsal v Německu mnoho rozhlasových her, které většinou i sám inscenoval, a mnoho televizních a filmových scénářů - převážně pro ZDF.

Až do roku 1976 žil v Mnichově. Zemřel roku 11. března 1986 v Itálii v Bolzanu, kde se roku 1976 usadil i se svou ženou, Leonii Mannovou-Aškenazy, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna.

Bibliografie:

Knihy pro děti:
Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli strastiplné osudy pravého trpaslíka, 1959
Osamělý létací talíř, 1963
Praštěné pohádky, 1965
Cestopis s jezevčíkem, 1969
Malá vánoční povídka, 2002
Pohádky čtyř větrů, 2006
 
Knihy pro dospělé:
Kde teče krev a nafta, 1948
Ulice milá a jiné reportáže z Polska, 1950
Německé jaro, 1950
Z modrého zápisníku, 1951
Všude jsem potkal lidi, 1955
Dětské etudy, 1955
Květnové hvězdy, 1955
Indiánské léto, 1956
Ukradený měsíc, 1956
Psí život, 1959
Milenci z bedny, 1959
Černá bedýnka, 1960
C.k.státní ženich, 1962
Vajíčko, 1963
Etudy dětské a nedětské, 1963
Černá bedýnka,

Filmové scénáře
Tam na konečné (1957, režie Kadár a Klos)
Májové hvězdy (1959, režie Stanislav Rostockij, Stanislav Strnad )
Křik (1964, režie Jaromil Jireš)
Des Pudels Kern (1975, sc. + r. Vojtěch Jasný), televizní film
Der Poltergeist (1981, sc. L. A. a Jindřich Mann, r. Jindřich Mann)

Rozhlasové hry
Byla to vichřice (1949)
Dítě a bomba (1951)
Akce Rudý šátek (1959, r. Miloslav Disman)
Piškot (1963, r. Josef Červinka)
Servítek (1967, r. Jana Bezdíčková)
Anamnéze (1969)
Host (1970, r. Josef Červinka)

 


Inspirující myšlenky...

Kromě lhostejnosti většiny a sadismu primitivů mě nejvíc rozhořčuje argumentace řady vzdělaných lidí, že zvířata nemohou mít žádný práva, neboť je neumějí sdělit, formulovat a brát se za ně. Každý kdo jen krůčkem poodstoupí z pozic atropocentrismu, zjistí, že svá přirozená práva na důstojný život mají nejen lidé, ale stejně tak zvířata a další živé bytosti, včetně živlů, ostatně celá planeta je živoucí bytost. Povinnosti vyplývající z lidské přirozenosti je uskutečnit a chránit práva nejen lidská, ale kromě jiných také práva zvířat. Ti, kteří se o to pokoušejí, jsou většinou zesměšňováni a uráženi, jejich činnost bagatelizována. Přesto i ta nejmenší pomoc zvířatům vede v důsledku k záchraně člověka a je s ní nerozlučně spojena.
Jitka Stehlíková, básnířka