stukavec libor

Štukavec Libor
(*2.11. 1930, Bystřice pod Hostýnem - †30. 5. 2000)

Vysokoškolský pedagog, nordista, překladatel ze švédštiny a norštiny.

Roku 1968 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně (Masarykovy univerzity) v Brně, kde od 1969 působil jako pedagog. Věnoval se švédskému jazyku a literatuře. Překládal v širokém záběru ze švédštiny a norštiny - klasickou a soudobou prózu (K. Holt, P. Lagerkvist, P. O. Sundman, A. Strindberg) i poezii (švédská renesanční lyrika). Úspěšný byl jako překladatel dětské literatury (knihy T. Janssonové).

Překlady z maďarštiny
Vörösmarty, Mihály: Až se nachýlí noc (VB, Praha, Odeon 1986, + Richard Pražák [jazyková spolupráce], [Libor Štukavec přebásnil])

Překlady z norštiny
Holt, Kåre: Kdo dřív (Kappløpet; Praha, Odeon 1980)

Překlady ze švédštiny
Jansson, Tove: Bláznivé léto (Farlig midsommar; dětská literatura, Praha, Albatros 1994)
Jansson, Tove: Cesta za tatínkem (Småtrollen och den stora översvämningen; dětská literatura, Praha, Albatros 1999)
Jansson, Tove: Čarodějův klobouk (Trollkarlens hatt; dětská literatura, Praha, Albatros 1984; Praha, Albatros 1996)
Jansson, Tove: Čarovná zima (Trollvinter; dětská literatura, Praha, Albatros 1977, Praha, Albatros 1990; Praha, Albatros 1996)
Jansson, Tove: Kometa (Kometen kommer; dětská literatura, Praha, Albatros 1995)
Jansson, Tove: Neviditelné dítě a jiné příběhy (Det osynliga barnet; dětská literatura, Praha, Albatros 1997)
Jansson /Janssonová/, Tove: Pozdě v listopadu (Sent i november; dětská literatura, Praha, Albatros 1997)
Jansson, Tove: Tatínek a moře (Pappan och havet; dětská literatura, Praha, Albatros 1998)
Jansson, Tove: Tatínek píše paměti (Mominpappans memoarer; dětská literatura, Praha, Albatros 1985; Praha, Albatros 1995)
Lagerkvist, Pär: Sibyla (Sibyllan; N, in: Čtyři příběhy o daleké pouti, Praha, Odeon 1983)

 

 

Inspirující myšlenky...

Lidstvo zcela evidentně spěje k úpadku: Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Tzv. konzumní společnost ve své podstatě nemá čas nic konzumovat. Jejím skutečným, byť skrytým cílem není spotřeba, ale výroba. Proto je potřeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, které ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce, ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to znamená zvířeti, které v něm přebývá.
Georges Bataille, Svrchovanost